Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
Po-Pá 10:00-18:00
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Novinky
03.12.2021
Možnosti platby
Rozšířili jsme síť partnerských platebních společností a nově můžete kromě stávajících možnosti platby Dobírkou, Převodem na účet, Platbu kartou, Onli... číst celé
Zobrazit všechny novinky
Blog
6. 6. - Den, kdy se narodil Alexandr Sergejevič Puškin
06.06.2022 Významné dny
6. 6. - Den, kdy se narodil Alexandr Sergejevič Puškin
6. června roku 1799 se narodil Alexandr Sergejevič Puškin číst celé
4. 6. - Den, kdy se narodila Angelina Jolie
04.06.2022 Významné dny
4. 6. - Den, kdy se narodila Angelina Jolie
4. června roku 1975 se narodila herečka Angelina Jolie číst celé
3. 6. - Den, kdy se narodil Jiří Langmajer
03.06.2022 Významné dny
3. 6. - Den, kdy se narodil Jiří Langmajer
3. června roku 1966 se narodil herec Jiří Langmajer číst celé
Zobrazit všechny články
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Naše zboží - blog
  3. Co se kde děje?
  4. Zítra nás čeká nejkrásnější den v roce - Štědrý den

Zítra nás čeká nejkrásnější den v roce - Štědrý den

Vánoce jsou křesťanské svátky narození Ježíše Krista a hlavní svátek připadá na 25. prosince v podobě Narození Páně čili Boží hod vánoční. Předchází mu doba adventní, končící Štědrým dnem jako příprava na vlastní svátek a následuje doba vánoční trvající v římskokatolické církvi do neděle 6. ledna.

Historie a vývoj oslav

První zmínky o křesťanském slavení Vánoc pocházejí z 2. století a pevné datum 25. prosince je doloženo ze 4. století z Říma.

Náboženský obsah křesťanských Vánoc je oslava narození/vtělení Ježíše Krista v Betlémě. Okolnosti Ježíšova narození se často znázorňují na vánočních jesličkách, které rozvíjejí stručné příběhy z Nového zákona a doplňují je o legendární podrobnosti. Podle Matoušova evangelia byla znamením Ježíšova narození hvězda a tak dnes začínají Vánoce a snimi spojená štědrovečerní večeře se spatřením první hvězdy na obloze. V raném středověku se oslava Narození Páně považovala za méně významný svátek než Zjevení Páně, ale význam Vánoc po korunovaci císaře Karla Velikého postupně rostla a jejich podobu také ovlivnil František z Assisi, který roku 1223 v obci Greccio ve střední Itálii slavil vánoční mši před inscenací jesliček s živými lidmi a zvířaty. Tím založil tradici "betlémů", která se rozšířila zejména ve střední Evropě a následně se stal svátek tak významným, že kronikáři uváděli, kde různí magnáti slavili Vánoce. Od 17. století se slavení Vánoc pomalu přesouvalo do rodin, kde se připomínalo narození Ježíška a uctívalo rodinné štěstí a pospolitost. Na druhé straně se o Vánocích vítal i návrat Slunce, zejména na venkově, a lidové zvyky zahrnovaly i věštění a další vyloženě pověrčivé štědrovečerní zvyky a obyčeje, což budilo pohoršení a vyvolalo i opakované zákazy.

Současnost

Ve 20. a 21. století se Vánoce v mnoha zemích chápou především jako svátky pokoje, rodiny a lásky a lidé je slaví v rodinách bez ohledu na náboženské vyznání. Zvyku dávat dárky hojně využívá obchod a reklama. V roce 1843 vydal Charles Dickens povídku Vánoční koleda a její okamžitá popularita sehrála velkou roli v moderní proměně Vánoc ve svátky rodiny, dobré vůle a soucitu. Tím, jak překryl církevní charakter oslav svojí humanistickou a světskou představou svátků, ovlivnil Dickens mnoho aspektů Vánoc v západní kultuře jako například rodinný a soukromý charakter svátku, zájem o tradiční pokrmy a pití, tanec a hry i celkové pojetí Vánoc jako svátků štědrosti, velkorysosti ducha, přátelství a lásky.

Štědrý den - večer

Štědrý den, který připadá na 24. prosince, je posledním dnem přípravy na vánoční svátky a ve středověku se někdy jednalo dokonce o poslední den roku, který začínal nejčastěji právě na slavnost Narození Páně 25. prosince. Štědrý den jako takový patří ještě do adventu, jelikož Vánoce začínají s východem první večerní hvězdy. Štědrý den je vlastně chybný název, jelikož po staletí byl vždy jen Štědrý večer, jakožto předvečer Narození Páně, a to zřejmě proto, že Židé počítají počátek dne od západu slunce a nikoliv od půlnoci. Jelikož se Ježíš narodil do židovského národa a víry, byl stanoven počátek Štědrého dne (večera) po západu slunce a to shlédnutím první hvězdy. Díky omylu poslance Ivana Fišera jsou Češi a Slováci jako téměř jediní na světě, jenž mají na Štědrý den státem uznané volno.

Lidové tradice v českých zemích

Se Štědrým dnem je spojeno ještě mnoho předkřesťanských, ale i křesťanských vánočních zvyků a pověr, například štědrovečerní večeře a rozsvěcování vánočního stromečku nebo pověra, že kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko. Sedm nejběžnějších českých lidových tradic, spojených se Štědrým večerem, popsal již kolem roku 1400 benediktinský mnich Jan z Holešova. Zvykem bylo dodržovat půst, pohoštění a almužny, vzájemné obdarování zabalenými dary, podávání bílého pečiva v podobě klínu či pletence (vánočka), pojídání a krájení ovoce, chození na koledu a karneval masek a kladení slámy na podlahu kostelů a příbytků. Přestože si byl Jan z Holešova vědom toho, že některé popisované zvyky mají pohanský původ, podpořil jejich udržování citáty z bible, pokud jejich smyslem byla oslava Narození Páně.

Štědrý den začínal poslední adventní jitřní mši, při nichž byly požehnány ozdoby z přírodních materiálů, kterými se zdobila domácnost. Katolický liturgický kalendář dříve předepisoval na tento den přísný půst, takže se přes den buďto vůbec nejedlo, nebo se podával jen velmi sporý oběd postního charakteru dle zvyků kraje či rodiny a dětem se říkalo, že když vydrží celý den nejíst, uvidí večer zlaté prasátko. 

Stromeček - Vánoční zdobení stromků pochází z 15. století z Německa a v Česku postavil a ozdobil první stromeček režisér pražského Stavovského divadla Leibich v roce 1812, ale v měšťanských rodinách se zdobení stromečku začalo prosazovat až ve 40. letech 19. století. Stromeček se zdobil cukrovím, výrobky ze dřeva, perníkem, pečivem a ovocem a to především jablky. Skleněné ozdoby se začaly vyrábět až později a mohli si je dovolit pouze bohaté rodiny.

Večeře - Večeře v Česku tradičně začíná rybí polévkou, jako hlavní jídlo se podává obvykle kapr nebo vinná klobása. Původně byl však Štědrý den postním dnem, ale přestože se rybí maso  nepokládalo za maso, díky ceně se tato možnost dlouho nevyužívala a tak se ryby jako kapr, lín či sumec k večeři rozšířili až ve 40. letech 19. století, kdy jejich cena klesla. Nejstarší dochovaný recept je z roku 1810, kdy se kapr připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek, perníku, povidel, ořechů a sladkého piva, takzvaně na černo a podával se se šiškami a později s knedlíky. Především díky složité přípravě jej ale počínaje rokem 1895 nahradil z rakouské kuchyně kapr smažený. Ke kapru se jako příloha podává bramborový salát, který ovšem taktéž nemá v české kuchyni dlouhou tradici a v předválečných kuchařkách nenalezneme na bramborový salát žádný recept a odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války zřejmě z ruské kuchyně. Základ salátu tvoří brambory, petržel, celer, mrkev, hrášek, cibule, kyselé okurky spojené majonézou, avšak mohou se do něj přidávat též například vejce, salám, šunka či sýr a jeho variace je tak velmi rozmanitá. Samotné stolování také mělo své tradice, když vždy muselo být prostřeno pro sudý počet jedlíků. Vykládala se totiž pověra, že kolem domů prochází smrt a nahlíží do oken a jakmile spatřila lichý počet lidí, další rok si pro jednoho přišla. Byl-li tedy počet strávníků skutečně lichý, na stole bylo o jeden talíř navíc.

Koledy a dárky - Po večeři bylo zvykem zpívat koledy a to již od 13. století a případně rozdávat dárky. Vánoční koledy vznikly v dávných dobách, kdy děti za zpěvu koled obcházely chalupy sousedů, koledovaly si o výslužku a všechny koledy byly původně s náboženskou tématikou, jenž tak oslavovaly narození Ježíše Krista. Nadělování dárků bylo původně spjato s 6. prosincem, památkou svatého Mikuláše, avšak postupně se tento zvyk téměř úplně přesunul na Vánoce. Tradičně se ten, kdo "naděluje dárky", nazývá Ježíšek, čímž se vyjadřuje víra, že vše dobré, co člověk dostává, má od Boha.

K Štědrému večeru se pojí také řada tradičních obyčejů, pomocí nichž se naši předkové snažili odhadnout průběh nového roku. Mezi tyto zvyklosti patří schování kapří šupiny pod talíř, pouštění lodiček, rozkrajování jablka, házení pantoflem, klepání střevícem na kurník, barborky, lití olova a podobné. V katolické církvi večer Štědrého dne představuje již začátek oslavy Narození Páně, která připadá na 25. prosince a proto den tradičně končí půlnoční mše, kterou začíná samotná církevní oslava narození Ježíše Krista. Hlas půlnočních zvonů má prý kouzelnou moc, jejich hlasem se o štědrovečerní noci otevírají poklady a probouzejí mrtví.

Podrobnosti a méně známe zvyklosti

1. Proč se o Štědrém dnu máte postít? Přece abyste večer viděli zlaté prasátko! Nikde už se ale neříká, co dobrého by vám měl zlatý vepř přinést. Slované v tom ovšem měli jasno. Tradice zlatého prasátka totiž pochází z pohanských dob, kdy se naši předci po celodenním půstu posadili k zlatavé vepřové pečeni a věřili, že do nich prostřednictvím vepřového masa vstoupí životadárná síla slunečních paprsků, kterou v zimě tolik potřebovali. Zlaté prasátko je tak symbolem slunce, hojnosti a zimního slunovratu.

2. Krájení jablka - Rozkrojení jablka kolmo ke stopce bylo vlastně takovou věštbou do dalšího roku. Když jadřinec připomíná hvězdičku, čeká vás bezproblémový rok plný zdraví. Pokud jste naopak objevili tvar připomínající kříž, měli byste se připravit na nepříjemnosti a smůlu. A nešťastné události zvěstovalo také červivé jablko.

3. Lití olova - Lití olova patří k nejoblíbenějším vánočním tradicím. Během minulého staletí se sice na tento zvyk téměř zapomělo, jelikož bylo v období války olovo nedostatkovým zbožím, dnes ale seženete sadu na lití olova na každém vánočním trhu a tuto romantickou tradici si tak můžete na Štědrý den bez problémů dopřát. Stejně jako u rozkrajování jablek, i olovo vám má napovědět, co vás v novém roce čeká a nemine. Postup je jednoduchý - olovo se rozehřeje a poté prudce nalije do lavoru se studenou vodou. Ze vzniklého tvaru se pak hádá věštba. Významy jsou přitom velmi jednoduché - kříž znamenal těžkosti a nemoci, srdce lásku, květy štěstí a dva kruhy naznačovaly možnou svatbu.

4. Pouštění lodiček - I tradice pouštění lodiček ze skořápek vlašských ořechů, jimž kraluje zapálená svíčka a kterou milují hlavně děti, byla formou věštby do nového roku. Poté, co jste zapálenou lodičku vložili do nádoby s vodou, vyslovili jste otázku, která vás nejvíc zajímala. A pak už se jen čekalo, jak se loďka zachová. Pokud se potopila, mohli jste se připravit na nejhorší, nebo alespoň na nepříjemnosti. Když zůstala u břehu, věštila rok beze změn. Pokud ale lodička bez úhony doplula až k druhému břehu nádoby, mohli jste se těšit, že se vám splní vše, čeho se vaše otázka týkala.

5. Jmelí - Parazitní rostlina, kterou si odnášíme do domácností na Vánoce byla považována za posvátnou už v době starých druidů. A právě Keltové byli těmi, kdo zavedli líbání pod jmelím, neboť to mělo přinést rodu štěstí, zdraví a plodnost. Pravě proto se jmelí nedává do vázy, ale zavěšuje ke stropu. Proč je ale šťastnou rostlinou zrovna jmelí? Podle legendy prý býval totiž kříž, na kterém zemřel Ježíš, zhotoven právě ze dřeva stromu jmelí. Strom hanbou uschl do malých keříků a aby svoji vinu napravil, začal lidem nosit štěstí. A právě svým způsobem růstu na jiných stromech, ze kterých bere živiny, symbolizuje křesťany, jež jsou z části živi z Ježíšova těla.

6. Házení střevícem - Tato tradice vznikla pravděpodobně z předpokladu, že každá svobodná dívka by se chtěla co nejrychleji dostat pod „čepec“. Máte-li doma mladou dívku, nebo slečnu v letech, kdy na vdavky už může pomýšlet, házení střevícem je velmi milou a zábavnou vánoční tradicí. Dívka se postaví zády ke dveřím a přes rameno, či přes hlavu hodí jejich směrem střevíček. Pokud střevíc dopadne tak, že ukazuje špičkou ke dveřím, dívka se do roka provdá a odejde z domova. V opačném případě, když špička střevíčku neukazuje ke dveřím, zůstane doma.

7. Při házení jablečných slupek za hlavu se podle polohy odhaduje tvar písmene, které napovídá jméno ženicha.

8. Zaklepáním střevíce na kurník se zjistí budoucnost mladé dívky (když se ozve slepičí zakdákání, dívka zůstane svobodná, zakokrhá-li kohout, dívka může očekávat vdavky).

9. Pod talíře se dávají mince nebo rybí šupiny pro štěstí, zároveň se na stůl pokládá veškeré jídlo patřící k večeři tak, aby se neporušila pověra, že během večeře se nevstává, jinak by rodina napřesrok nezůstala pospolu.

10. Omotají se nohy stolu řetězem, jenž se uzamkne, aby se rodina nerozpadla.

11. Řada zvyků a pověr byla spojena s kultem mrtvých, který vycházel z víry, že duše mrtvých přebývají o svatých nocích mezi živými. Proto se dříve ihned neuklízel štědrovečerní stůl, ale naopak se zbytky někdy nechávaly pro zesnulé až do svatého Štěpána. Stejně tak se nikdy nezametalo, nenakupovalo ani neprodávalo či půjčovalo, aby se neublížilo mrtvým nebo nepřivolalo neštěstí.

Vánoce by měli být především oslavou klidu a míru - Všem Vám přejeme veselé a šťastné Vánoce, zároveň se však nemá nic přehánět. Během těchto svátků se lidé často přejídají, bujaře slaví a trpí obrovským stresem, což jistě smyslem Vánoc není. Během 15ti letého průzkumu švédští vědci zjistili, že během Vánoc a především o Štědrém dni postihne srdeční zástava (infarkt) až o 37% více lidí  než jakýkoliv jiný den v roce. Užívejte tak Vánoce v klidu a v rodiném kruhu, to je přece to nejdůležitější :-)

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli