9. 4. - Den, kdy se narodil Vlasta Burian

Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, narozený 9. dubna roku 1891 v Liberci, známý jako Král komiků, byl český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, mecenáš, spisovatel a imitátor, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, ale po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. I přesto jeho obliba trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketě České televize o "Krále komiků" a časté televizní reprízy jeho filmů.

Původ, dětství a vzdělání

Jeho otec byl krejčí, vlastenec a ochotník Antonín Burian a matka Marie Burianová, která měla z předchozího manželství dceru Žofii Pickovou. V rodném Liberci prožil prvních deset let svého života, než se jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde poté pracoval jeho otec jako úředník vybírající potravinové daně. Antonín svého malého syna vodil pravidelně na opery do Národního divadla, které se Vlastovy velmi líbily. Po základní školní docházce studoval obchodní školu, kterou ale nedokončil a vyučil se příručím v obchodě s textilem.

Jako dítě rád zpíval na kůru a velmi rád sportoval. Věnoval se cyklistice a také velmi úspěšně závodně tenisu. Měl rád také fotbal a závodně chytal za Union Žizkov, Viktorii Žižkov a v letech 1914 - 1920 dokonce za Spartu.

Divadelní začátky v kabaretech

Vlasta nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadel Na Vinohradech a ve Švandově divadle, ale poté přesedlal do různých kabaretů jako Rokoko, Červená sedma, Bum nebo Revoluční scéna, v nichž se pak již před válkou stal miláčkem místního publika. Od 1. ledna roku 1923 se poté stal ředitelem divadla Rokoko.

Během roku 1925 si založil vlastní divadlo "Divadlo Vlasty Buriana", jenž mělo první představení v září téhož roku. Divadlo vydávalo také svůj vlastní časopis a souběžně s divadlem vybudoval také dílny, foyer, ateliér, módní salón a dokonce vlastní kino Vlasta. 

Film

V roce 1923 si zahrál poprvé před filmovým plátnem a to v němém filmu "Tu ten kámen" a následně ještě ve 3 němých filmech "Falešná kočička, Lásky Kačenky Strnadové" a "Milenky starého kriminálníka". V roce 1930 si pak zahrál poprvé ve zvukovém filmu s názvem "C. a k. polní maršálek" a poté přidal filmy "On a jeho sestra, To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Ducháček to zařídí, U pokladny stál..., Anton Špelec - ostrostřelec, Tři vejce do skla, Katakomby, Hrdinný kapitán Korkorán, Zlaté dno, Přednosta stanice, Ulice zpívá, U snědeného krámu, Revizor" nebo "Dvanáct křesel".

Uvěznění po válce

Vlastovu úspěšnou kariéru přerušilo nejdříve v roce 1944 zavření jeho divadla Němci a po válce byl Čechy zatčen a uvězněn na 3 měsíce do cely s esesáky a kriminálníky a jeho divadlo bylo znárodněno. Poté byl propuštěn a vyšetřován na svobodě a nakonec jej soud zbavil obvinění. Později byl však znovu uvězněn na základě vykonstruovaných obvinění a odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a k pokutě půl milionu korun.

Práce, divadlo a film po propuštění

Po propuštění už divadlo nesměl obnovit, byl mu zabaven prakticky veškerý majetek a následujících pět let nesměl vystupovat. Ze začátku musel pracovat tvrdou manuální prací, byl vážným v severočeských dolech, pak jako poslíček pracoval na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH a v kuchyni škrábal brambory a přitom začal brzy ilegálně vystupovat. Doba, kdy nesměl hrát, se na něm však podepsala - stal se z něj stařík s podkopaným zdravím a začal holdovat alkoholu, přičem hraní mu bylo umožněno až v roce 1950, kdy začal hrát v divadle v Karlíně. Po vyhazovu z divadla v roce 1953 začal vystupovat na různých estrádách, při kterých už nemohl chodit a musel při představení sedět.

První poválečnou roli získal ve filmu "Slepice a kostelník" a poté následovali filmy "Nejlepší člověk, Byl jednou jeden král..., Muž v povětří" a poslední role ve filmu "Zaostřit, prosím!".

Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic v roce 1962 a nakonec umřel doma ve společnosti své družky Niny Burianové na plicní embolii. 

Osobní život

V roce 1912 se mu narodila dcera Emilka, kterou měl s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou. O 7 let později se oženil s Ninou Červenkovou-Burianovou, která byla největší Vlastouvou obdivovatelkou a musela být na každém představení. Když se zpozdila, Vlasta nechal pozdržet představení, dokud Nina nebyla ve své lóži.

Zajímavosti

1. V soukromí byl melancholický, náladový a míval deprese, když trpěl maniodepresivními stavy.

2. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile velkou tělocvičnu a u vily postaven bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních, tak amatérských.

3. Byl velmi populární a jsou po něm pojmenovány například bonbóny "Burianky" nebo nově vyšlechtěná růže "Růže Vlasty Buriana".

4. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy, které i sám rád nosil.

5. Nedaleko Prahy měl statek, kde choval krávy, které měl pojmenované podle postav ze známých oper jako Carmen, Libuše nebo Mařenka.

6. Na jeho počest je každoročně udělována Cena Vlasty Buriana, která se uděluje nejlepším brankářům Fortuna ligy, ale také nejlepším komikům.

7. Vzhledem k tomu, že se narozdíl od kolegů nemusel učit texty scénáře a improvizoval, jej neměla poměrná většina kolegů - herců ráda.