Světový den pošty se koná každý rok 9. října, jako připomínka vzniku světové poštovní unie (UPU) v roce 1874 ve svýcarském Bernu. Založení UPU bylo začátkem globální komunikační revoluce, umožnilo lidem dopisovat si po celém světě. Světový den pošty byl poprve schvlen na kongresu UPU v japonském Tokiu v roce 1969 a od té doby se slaví každý rok po celém světě jako vzpomínka významu poštovních služeb.
Česká pošta vydala k této příležitosti dvě poštovní známky v roce 2011 nominální hodnoty 21 Kč a v roce 2012 nominální hodnoty 26 Kč obě s návrhem od Dušana Kállaye.
Pošta je veřejná služba pro rozesílání a doručování zásilek, dopisů a zpráv, pro převody peněz, vydávání známek a podobně. Jedná se o jednu z nejstarších veřejných služeb vůbec. Tvoří součást každodenního života lidí na celém světě a její správné fungování je důležité pro tuzemské i mezinárodní společenství. Fungující pošta je jednou z podmínek pro mezinárodní uznání státu resp. režimu.vVětšina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a udržují styk s okolními státy, často však povoluje i soukromé poštovní a telefonní služby, případně může poštovní službu svěřit či pronajmout firmě. Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy, kdy funguje i na místě boje (tzv. polní pošta).
Počátky poštovního odvětví spadají již do starověku. Bylo však vyhrazeno především pro panovníka a jeho agendu, jen výjmečně slouilo i věřejnosti. Dobrou poštovní síť měli například v Egyptě, Římě, Persii nebo v Číně a Indii. Spolehlivé doručování zpráv i na velké vzdálenosti mělo velký význam pro rozsáhlé říše, spravované z jednoho místa. Poštovní služby se proto rozvinuly zejména v Římě v době panování císaře Augusta na vojenských silnících Římské říše. Slovo "pošta" vzniklo z latinského termínu statio posita v překladu umístěná stanice. Termín označoval domy u silnice, určené a vybavené pro službu organizacím, které doručovaly zprávy, později přepravovaly také osoby a náklad. Mezi jejich hlavní úkoly patřila výměna či přepřahání koní, nabídka stravování a poskytování noclehu. V Evropě se dodnes řada starých hotelů jmenuje "U pošty".
V českých zemích začal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků a budoucí možnou volbou Ferdinanda I. za českého krále v roce 1526. Ferdinand I. využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už od konce 13. století takřka monopolně organizovali poštovní přepravu v severní Itálii a ve velké části Evropy. Roku 1505 je pověřil organizací pošty v říši a nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň.
V roce 1527 se začly budovat poštovní stanice, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jížní mířila na Linec a východní vedla přes Jindřicův hradec a Slavonice dále směr Vídeň. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. začaly být poštou přepravovány i osoby. Dálkové spojení bylo navázáno s Wroclaví, Benátkami, Bruselem, Paříži a Londýnem. V roce 1622 po bitvě na Bílé hoře, připadl nejvyšší úřad dvorského poštmistra rodině Paarů. Ti jej vykonávali přesně 100 let až do roku 1722, kdy Karel VI poštu zestátnil a zařídil tak její další rozsahlí rozvoj.
V polovině 19. století poštovní služby výrazně urychlila železnice. Z rostoucích nároků na úřední i obchodní komunikaci vznikla potřeba různě technicky realizovaných telegrafů a ke konci století se rychle rozšířil i telefon. Během 20. století k tomu přibyla dálnopisná síť a hlavně bezdrátové komunikace, které zatím vyvrcholily mobilní telefonní síti a internetem. Po nástupu telefonu a internetu je v současnosti hlavním účelem pošty doručování balíku s fyzyckými předměty a státní obsílky.