8.9. - Den, kdy se narodil Antonín Dvořák

Antonín Leopold Dvořák narozený 8.9.1841 byl jedním z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů a je světově nejhranějším českým skladatelem vůbec.

Dvořákova symfonická a koncertní díla jsou tradiční součástí repertoáru významných orchestrů po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes. Proslavil se symfoniemi, nástrojovými koncerty a velkými vokálně -instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Dvořák byl spolu s Bedřichem Smetanou průkopníkem novodobé české hudby v linii vrcholného romantismu.

Praděd Antonína Dvořáka, rolník Jan Dvořák, se narodil i zemřel v Třeboradicích. Antonínův děd, Jan Nepomuk Dvořák, se narodil v Třeboradicích v roce 1764. V letech 1818–1824 a 1830–1838 měl v Nelahozevsi v domě č. 24 pronajatý řeznický krám. Se svou manželkou Annou, rozenou Bobkovou, měl 14 dětí. Zemřel v Nelahozevsi v roce 1842, jeho žena pak roku 1848. Měli také pronajaté řeznictví v Dřínově, kde se jim roku 1814 narodil František Dvořák, skladatelův otec. Ten se vyučil řezníkem a v roce 1840 se v Chržíně oženil s Annou Zdeňkovou, která pocházela z Uhůa byla dcerou šafáře lobkovického panství. K provozování řeznictví si manželé pronajali v Nelahozevsi dům č. 24 a později i tzv. Engelhardtovu hospodu na č.12.

V Nelahozevsi v domě č. 12 se manželům Františkovi a Anně Dvořákovým 8.září 1841 narodil syn Antonín, první z osmi dětí. V roce 1847 začal Antonín Dvořák chodit do školy a pod vedením učitele Josefa Spitze také hrát na housle. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka. V letech 1853-1856 mladý Antonín pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní učitel a varhaník Antonín Liehmann, který jej učil hudební teorii, hrát na housle, klavír a varhany.

V šestnácti letech odešel Antonín Dvořák studovat do Prahy. V roce 1859 absolvoval varhanickou školu. Od roku 1862 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, jehož dirigentem se roku 1866 stal Bedřich Smetana. Orchestr opustil roku 1871. S cílem zvýšit své příjmy poskytoval mladý Dvořák hodiny hry na klavír. Tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, ta ale jeho city neopětovala. V roce 1873 se Antonín Dvořák oženil s  mladší sestrou Josefy, Annou. Manželům Antonínovi a Anně Dvořákovým se narodilo celkem devět dětí: Otakar, Josefa, Růžena, Otilie, Anna, Magdalena, Antonín, Otakar, Aloisie.

Počátek Dvořákovy skladatelské tvorby se dá zdokumentovat k roku 1861. Jeho první skladatelské pokusy se však nesetkaly s větším veřejným ohlasem. Po své svatbě začal pracovat jako varhaník v kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě. 

Do Dvořákovy skladatelské dráhy zasáhl významným způsobem pražský rodák, hudební kritik působící ve vídni Eduard Hanslick. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost skladatele Johannese Brahmse, který jej doporučil berlínskému nakladateli hudebních děl Fritzi Simrockovi. Dvořák pak pro Simrocka v roce 1878 napsal první řadu svých úspěšných Slovanských tanců. S Brahmsem zůstal Dvořák po dlouhá léta v přátelském poměru. Navštívil jej na smrtelné posteli a pak se zúčastnil jeho pohřbu, který se konal 6. dubna 1897. 

Rodina Dvořákových byla častými hosty hraběte JUDr. Václava Roberta z Kounic na zámečku ve Vysoké u Příbramě. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, který byl jeho švagrem. Později od něj koupil ovčín se špýcharem na východním druhém konci vesnice. Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.

Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou, bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě. Dvořák se přátelil s ruským skladatelem Čajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě.

V roce 1892 Dvořák přijal nabídku z USA stát se ředitelem americké národní konzervatoře v New Yourku. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892-1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.

Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper-Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal nebo Josef Suk starší, který se v roce 1897 oženil s Dvořákovou dcerou Otilií. 

Vdubnu 1901, jej rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu jako rytíře. Stal se tak členem Panské sněmovny Říšske rady ve Vídní. Spolu s ním byl rytířem a členem sněmovny jmenován také další významný český umělec, básník Jaroslav Vrchlický. V roce 1901 se Dvořák stal nástupcem Antonína Bennewitze jako ředitel Pražské konzervatoře. Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí.

Jeho umění je naprosto osobitou klasicistně-romantickou syntézou. Síla a absolutní skladatelova jedinečnost je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. eho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím.

Zvláštního zabarvení dodalo jeho hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9.symfonii, zvané Novosvětská, která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. Napsal celkem devět symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální, vokální a vokálně-instrumentální skladby, 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb, koncertů, sbory,klavírní skladby, 10 oper.

Dvořák byl velmi zbožný muž, měl laskavou a nekomplikovanou osobnost. Mezi jeho velké záliby patřila železnice a chov holubů. Trpěl agorafobii, která se ke konci života stupňovala.

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1.5.1904 na mozkovou mrtvici. Pohřben byl 5.5 na Vyšehradském hřbitově. Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.