7.10. - Den, kdy James Cook jako první zakreslil do mapy Nový Zéland

James Cook narozený 27. října 1728 v Martonu u Yourku byl mořeplavec, objevitel a výzkumník, jehož plavby a hlavně vydané práce výrazně posunuly znalosti o Zemi. Od třinácti let pracoval jako plavčík na uhelné lodi. V té době se samovzdělával ve všech námořních oborech. V roce 1756 nastoupil jako kormidelník u anglického válečnéo loďstva. V roce 1759 se zúčastnil plavby do Severní Ameriky v rámci války s Francii. Vynikajícím způsobem tehdy zmapoval ústí řeky svatého Vavřince a proto od roku 1763 pokračoval mapováním Newfoundlandu a Labradoru.

V letech 1768-1771 vedl svou první tichomořskou expedici pod záštitou Královské společnosti nauk, jejímž původním, vědeckým cílem bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč, které mělo sloužit k určení vzdálenosti Venuše (a po sléze i ostatních planet) od Slunce. O vědeckém zaměření expedice svědčí i to, že na lodi Endeavour se spolu s Cookem plavili přírodovědec Joseph Banks, švédský botanik Daniel Solander či astronom Charles Green. Cook provedl 3. června 1769 plánované pozorování na Tahiti, jehož přesnost však zaostala za očekáváními. Původní poslání mělo posloužit také jako krytí, poté se již mohl plně věnovat druhému cíli své cesty, totiž nalezení Terra Australis, neznámého jížního kontinentu o jehož existenci bylo mnoho vědců 18. století přesvědčeno. Cook tehdy 7. 10. zmapoval Nový Zeland, objevil průliv mezi Jížním a Severním ostrovem Nvého Zelandu (dnes Cookův průliv) a vyvrátil tak hypotézu o existenci pevniny v těchto místech. Přiblížil se Austrálii z východu a objevil několik nových ostrovů. Než se mu po naplnění jeho cílů podařilo doplout do své domoviny, přišel o většinu původní posádky v důsledku malárie.

V letech 1772-1775 dostal k dispozivi dvě lodi, Resolution a Adventure s nimiž vedl druhou expedici, pátrající po předpkládané pevnině v jížním Tichomoří. V roce 1773 se vylodil u ostrovů, které pojmenoval Herveyovy a ty se později přejmenovaly na Cookovy ostrovy. Poprvé překročil jížní polární kruh za kterým pátral od Afriky až k Novému Zélandu. Pak prozkoumal Novou Kaledonii. Při návratu objevil Jížní Georgii a Jížní Sandwichovy ostrovy. V Anglii byl pak povýšen do hodnosti námořního kapitána.

V letech 775-1779 vedl třetí výpravu s cílem najít tzv. Severozápadní průjezd kolem Severní Ameriky což se mu ale nepovedlo. S loděmi Resolution a Discovery obeplul opět Afriku, plavil se přes Tasmánii, Nový Zéland a Tahiti. Objevil Havajské ostrovy, které pojmenoval Sandwichovy a doplul k Americe. Po příchodu zimi v roce 1778 se vrátil na Havaj. Tam se dostal do konfliktu s domorodci a při pokusu zajmout jejich náčelníka byl 14. února 1779 v zátoce Kealakekua zabit.

Cook si na všech cestách vedl pečlivé zápisky, které vyšly za jeho života i po smrti tiskem. Byl členem Královské společnosti nauk a získal její zlatou medaili. Všech Cookových výprav se zúčastnili významní vědci své doby, s jejichž přispěním bylo lidstvo obohaceno o obrovské množství nových poznatků.

Nový Zéland

Nový Zéland je stát v jihozápadní části Tichého oceánu. Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jížní a další menší ostrůvky o celkové rozloze 268 860 km2. Nejbližší sousední stát je cca 2000 km vzdálená Austrálie.

Před příchodem Evropanů, původní obyvatelé Maorové názívali Severní ostrov jménem Te Ika Maul a Jížní ostrov měl jméno Te Wai Pounamu nebo Te Waka o Aoraki. První evropský objevitel ostrovů Abel Tasman, který zde přistál v roce 1642 ostrovy pojmenoval Staten Landt. Tasman si však myslel, že objevil část Jížní Ameriky, kterou objevil již v roce 1615 Jacob Le Maire. Název Nový Zéland se objevil poprvé v roce 1645 a pochází od nizozemských kartografů po nizozemské provincii Zeeland.

První lidé na Nový Zéland pravděpodobně připluli z Polynésie kolem roku 100. V 9. století osídlili Nový Zéland nový příchozí nazýváni Maoři. Pojem Maor, neboli "lid moa", lze také přeložit jako "lovci ptáků moa". Třímetroví nelétaví ptáci  Moa se vyskytovali hojně právě na Novém Zélandu a byli téměř jediným zdrojem masa pro loveckou společnost. Vzhledem k tomu, že před řed příchodem Evropanů se na Novém Zélandu nevykytovali žádní savci, kromě těch co mohli připlavat jako lachtani a lvouni nebo přiletět jako netopýři, byli ptáci Moa brzy vyhubeni. Na Novém Zélandu nežijí ani žádní hadi. Nejznámějším představitelem fauny je velký nelétavý pták Kiwi nebo slípky Takahe a papoušci Kakapo. Trvalejší a souvislejší osídlení však můžeme podle archeologů datovat až ve 12. století. Tehdy byl také osídlen i Severní ostrov. Maorská společnost se stratifikuje a dosahuje úrovně vojenského náčelnictví. Maoři před příchodem Evropanů neznali zpracování kovů, jejich zbraně a nástroje byly ze dřeva a opracovaných kamenů.

Roku 1642 dorazil k novozélandským břehům nizozemec Abel Tasman. Stanul u západního pobřeží Jižního ostrova. Krátce po přistání Maoři zabili čtyři členy jeho posádky a Tasman nařídil se stáhnout a vrátit do Indonésie. Roku 1769 připlul k novozélandským břehům britský námořník James Cook. Obeplul oba hlavní ostrovy a zakreslil je do mapy. Šlo o první mapu Nového Zélandu v historii. Oba ostrovy pak Cook prohlásil za državu Spojeného království. I on se dostal do konfliktu s Maory, ale s některými kmeny se mu naopak podařilo navázat přátelské vztahy. Dva měsíce po Cookovi dorazila francouzská námořní výprava kapitána Jeana de Surville. Další francouzská výprava, kapitána Mariona du Fresne, která připlula roku 1772, oba ostrovy prohlásila za državu francouzského krále Ludvíka WV. Ke střetu s Brity o novou kolonii ovšem nedošlo neboť dlouho nikoho nelákalo území opravdu osidlovat.

Někdy na počátku 19. století byly na ostrovy dovezeny první střelné zbraně – muškety, což naprosto převrátilo maorské dějiny a dalo následujícím čtyřiceti letům název "mušketové války". Kmeny, které si muškety pořídily, se vrhly na kmeny, které nebyly takto vyzbrojeny, a začaly je vyvražďovat. V letech 1801–1840 se podle odhadů historiků uskutečnilo asi 600 válek mezi kmeny a bylo při nich zabito asi 40 000 Maorů. Kolem roku 1820 vznikly první evropské osady v zálivu Bay of Islands a začaly rychle růst. V roce 1833 je začal spravovat oficiální zástupce britské koruny James Busby. V roce 1838 byla založena Novozélandská kolonizační společnost a kolonizace  nabrala na obrátkách. Zároveň ale o Nový Zéland stále jevili zájem Francouzi. Ve třicátých letech Maorové změnili strategii a hledali cestu ke sjednocení aby se mohli postavit výzvě nového osídlení. Jenže roku 1840 tvořili Maoři na Novém Zélandu již jen 12 procent populace. Nakonec si maorské elity uvědomily, že nestojí před volbou zda kolonizace ano či ne ale kterou kolonizaci zvolit - zda britskou nebo francouzskou. Francouze si vyhodnotili jako jednoznačně větší nebezpečí. Naopak s Brity se jim jednalo mnohem lépe. Jednání vyvrcholila roku 1840. Tehdy se zástupci 500 kmenů dohodli s Brity na tom, že se Evropané stanou vůdčí silou v oblasti a Nový Zéland bude spadat pod svrchovanost britské koruny, výměnou za to měl zůstat nedotčen jejich majetek, lesy a voda. Historickou smlouvu zvanou, Smlouva z Waitangi podepsal s maorskými náčelníky v roce 1840 kapitán William Hobson.

Britové v roce 1840 založili na Severním ostrově nové důležité centrum, město Wellington, které je dnes hlavním městem. V roce 1841 byl Nový Zéland prohlášen samostatnou britskou kolonií s vlastním guvernérem, jímž se stal William Hobson. V roce 1852 britská koruna změnila status souostroví - ústavním zákonem získal autonomii. Vznikl vlastní novozélandský parlament a rok 1852 je tak rokem vzniku novozélandské demokracie.  Roku 1870 odešly ze země poslední jednotky britské armády. Roku 1877 vláda ustavila národní systém vzdělávání, který zaváděl povinnou školní docházku pro všechny děti bez rozdílu od 6 do 15 let, byl zcela nezávislý na jakékoli církvi a škola byla zdarma. V roce 1887 byl založen první národní park Tongario. Roku 1891 se stal Nový Zéland prvním státem světa, který přiznal ženám právo volit. V roce 1894 bylo reformováno pracovní právo a stát garantoval tzv. smírčí řízení, která pod jeho dozorem musely absolvovat odbory a zaměstnavatelé, pokud mezi nimi došlo v jednotlivých podnicích ke konfliktu. V roce 1898 pak byl zaveden důchodový systém. V 80. letech technologický pokrok změnil charakter novozélandského zemědělství. Skončila éra vlny, neboť farmáři se začali orientovat na produkci masa. Umožnil jim to vynález chladírenských boxů. Ty umožnily novozélandské maso vyvážet do Austrálie i jinam. 26. září 1907 se Nový Zéland stal pouze britským dominem a dnes toto datum považujeme za vznik státu. Dalším přelomem v dějinách byly obě světové války. Během první světové války byl zabit nebo zraněn každý třetí mužský obyvatel ve věku 20-40let. Další mrtvé si vyžádala poválečná epidemie španělské chřipky. V roce 1939 vstoupil Nový Zéland znovu do války po boku Briánie a opět utrpěl velké ztáty kdy padlo nejvíce vojáku v přepočtu na počet obyvatel ze všech státu zúčastněných války.

V současnosti Nový Zéland prosperuje především díky cestovnímu ruchu, který zaznamenal obrovský rozmach po natočení filu Pán Prstenů a proslavil tak novozelandskou krajinu.  Primární odvětví domacího trhu je zemědělství, hortikultura, rybolov, lesnictví a informační tehnologie. V zemi je také velká produkce jehněčího, ovčí vlny, hovězí, mléko, sýr, máslo, pšenice, kukuřice, ječmen, hrách a jablka. Nový Zéland je konstituční monarchie s parlamentní formou vlády. Zhruba 70% obyvatel žije ve městech. Tím největším je Auckland s 1,3 miiony stálích obyvatel, následuje Wellington (369 000), Christchurch (364 000) a Hamilton s 188 000 obyvately.

Jednou z největších sportovních osobností je horolezec Edmund Hillary, který se roku 1953 stal prvním pokořitelem nejvyšší hory světa Mount Everestu, spolu se svým šerpou Tenzingem. Národním sportem je rugby. Národní ragbyová reprezentace All Blacks vyhrála jako jediná 3x mistrovství světa. Oblíbenou atrakcí všech velkých turnajů je starý maorský tanec haka, který tančí rubyová reprezentace před začátkem každého zápasu. Velmi oblíbené jsou také všechny vodní sporty, zejména veslování. Na olympijských hrách je to novozélandský nejúspěšnější sport, přinesl ostrovnímu státu již jedenáct zlatých medailí. V oblibě je také atletika, kriket a basketbal.