6. 2. - Den, kdy se narodil Jan Werich

Jan Werich, plným jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich narozený 6. února roku 1905 na pražském Smíchově, byl český filmový a divadelní herec, dramatik a scénárista, představitel meziválečné a posléze i poválečné české divadelní kultury a spisovatel. Proslavil se mezi válkami jako jedna z klíčových osobností avantgardního Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku jako antifašista strávil v emigraci. Po válce se vrátil do Československa, kde nakonec získal titul národní umělec.

Původ, dětství a vzdělání

Jan Werich byl jediný syn úředníka pojišťovny Vratislava Wericha a jeho manželky Gabriely roz. Choděrové. Rodiče se brzy rozvedli a Jan připadl do péče otci a s matkou se stýkal pouze omezeně. Po narukování otce do armády žil u své matky v Holešovicích. Studoval Masarykovo gymnázium, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Poslední rok studia ale strávil na smíchovském reálném gymnáziu, kde také odmaturoval. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.

Divadlo

Od roku 1926 spolupracoval s Jiřím Voskovcem, nejprve v redakci časopisu "Přerod" a krátce na to v Osvobozeném divadle, kde vznikla jejich první hra "Vest pocket revue", jenž měla přes 200 repríz. Následovali hry "Premiéra Skafandr, Ostrov Dynamit, Sever proti jihu, Golem, Hej Rup!, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen" a nebo také "Rub a líc". Po těchto hrách, kde upozorňovali na nezaměstnanost, sociální rozdíly či byly zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti a totalitě, byly na popud německého velvyslanectví vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935–1936 odehráli pod názvem "Spoutané divadlo", kde vznikla také jejich nejúspěšnější hra "Balada z hadrů". Poté se na rok vrátili k "Osvobozenému divadlu", než bylo v roce 1938 uzavřeno a oba společně s Jaroslavem Ježkem opustili Československo. Během tohoto roku odehráli hry jako "Nebe na Zemi, Těžká Barbora, Svět za mřížemi" a "Pěst na oko". Druhou světovou válku strávili v USA, kde se živili jako herci mezi tamní českou komunitou a také svými protinacistickými pořady pro rozhlasovou stanici "Hlas Ameriky" vysílanými česky do Evropy. V roce 1945 se Jan Werich vrátil zpět do Československa a o rok později také Jiří Voskovec a spolu otevřeli "Divadlo V+W", ale vzhledem k politické situaci už nebylo možné dělat politickou satiru a tak před emigraci Jiřího Voskovce do Francie roku 1948 stihli spolu napsat pouze hru "Divotvorný hrnec". Werich pak působil v řadě divadel, až se v roce 1956 na pět let stal ředitelem "Divadla ABC". Poté založil "Divadlo Voskovce a Wericha", kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček. Z jejich divadelní tvorby této doby se staly nejznámější tzv. předscény (forbíny).

Film, televize a literární tvorba

Jan Werich se také věnoval filmovým rolím, když debutoval v roce 1931 ve snímku "Pudr a benzín". Do války následovali snímky "Peníze nebo život, U nás v Kocourkově, Hej rup!" a "Svět patří nám". Po válce si zahrál nebo namluvil snímky "Pád Berlína, Císařův pekař a pekařův císař, Tajemství krve, Byl jednou jeden král, Dva mrazíci, Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Psohlavci, Hudba z Marsu, Stvoření světa, Baron Prášil, Až přijde kocour, Šest otázek pro Jana Wericha, Pan Tau a Claudie, Pan Tau a cesta kolem světa, Hledá se pan Tau" a "25. hodina".

Od roku 1961 účinkoval také v televizních pořadech jako "Medvěd, Slzy, které svět nevidí, Kočár nejsvětější svátosti, Uspořená libra, Drahý zesnulý, Magnetické vlny léčí, Král a žena" nebo "Co na to říkáte, pane Werichu?"

V roce 1960 napsal sbírku pohádek s názvem "Fimfárum" a poté během devíti let přidal cestopis "Italské prázdniny" a další knihy jako "Poplach, Falstaffovo babí léto, Lincoln 1933, Listování, Korenspondence s Voskovcem I-III, Deoduši" a "Všechno je jinak".

Spolu s Jaroslavem Ježkem a Jiřím Voskovcem je autorem také mnoha písní jako "Babička Mary, Bleška a veška, Civilizace, David a Goliáš, Divotvorný hrnec, Ezop a brabenec, Funiculí funiculá, Hodné štěně, Kalná řeka, Klobouk ve křoví, Nebe na zemi, Nikdy nic nikdo nemá, O španělsku si zpívám, Píseň strašlivá o Golemovi, Potopa, Prodám srdce, Půl párku, Stonožka, Strojvůdce Příhoda, Svět patří nám, Svítá, Šůr polka, Tmavomodrý svět, Tři strážníci, V domě straší duch, Zeměkoule" nebo "Život je jen náhoda".

Osobní život

V roce 1929 se Jan oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou rozenou Houskovou, která v 60. letech přeložila také dvě divadelní hry z angličtiny. V roce 1935 se jim narodila jediná dcera Jana Werichová a jako rodina žili od roku 1945 až do smrti na pražské Kampě. Po smrti Wericha se objevil také jeho nemanželský syn Jiří Petráček, narozený roku 1957, který ale o svém původu až do smrti Wericha nevěděl. Všichni tři zemřeli téměř během jediného roku na rakovinu: nejprve v dubnu 1980 zemřela Zdeňka, poté v říjnu Jan a v květnu 1981 i dcera Jana. Jan Werich byl poté pohřben na Olšanských hřbitovech.

Zajímavosti

1. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec, který bral Werich s humorem a despektem, když uvedl "jsem národní umělec, ale oni mě nenechají to národní umělectví provozovat." V době normalizace nesměl vystupovat v rozhlase a ani televizi, taktéž měl zákaz veřejně mluvit. V roce 1968 se podepsal také pod "Manifest dvou tisíc slov".

2. V roce 1977 se však objevil jeho podpis na "Antichartě" a účastnil se projevu J. Švorcové, ovšem podle svědků podepsal pouze prezentační listinu a ihned poté co zjistil o co se jedná, popadl dceru Janu a odešel. Okamžitě také žádal o své vyškrtnutí ze seznamu, ale to bylo zamítnuto.

3. Při příležitosti stého výročí jeho narození vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.

4. V roce 1966 se účastnil prvních pěti natáčecích dní slavné bondovky "Žiješ jenom dvakrát", kde měl hrát úhlavního padoucha. Poté byl ale přeobsazen, dle oficiální verze, jelikož během natáčení se zjistilo, že se spíš hodí na kladné role než superpadoucha, ale dle jiných teorií mu vyhrožoval komunistický režim, dokonce i zákazem návratu do vlasti pokud film dokončí.

5. Nejraději trávil svůj volný čas na své chatě ve Velhraticích na Šumavě a procházkami krajinou a také rybolovem.