Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
Po-Pá 10:00-18:00
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Novinky
03.12.2021
Možnosti platby
Rozšířili jsme síť partnerských platebních společností a nově můžete kromě stávajících možnosti platby Dobírkou, Převodem na účet, Platbu kartou, Onli... číst celé
Zobrazit všechny novinky
Blog
6. 6. - Den, kdy se narodil Alexandr Sergejevič Puškin
06.06.2022 Významné dny
6. 6. - Den, kdy se narodil Alexandr Sergejevič Puškin
6. června roku 1799 se narodil Alexandr Sergejevič Puškin číst celé
4. 6. - Den, kdy se narodila Angelina Jolie
04.06.2022 Významné dny
4. 6. - Den, kdy se narodila Angelina Jolie
4. června roku 1975 se narodila herečka Angelina Jolie číst celé
3. 6. - Den, kdy se narodil Jiří Langmajer
03.06.2022 Významné dny
3. 6. - Den, kdy se narodil Jiří Langmajer
3. června roku 1966 se narodil herec Jiří Langmajer číst celé
Zobrazit všechny články
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Naše zboží - blog
  3. Významné dny
  4. 30.9. - Den, kdy byla vytištěna první kniha

30.9. - Den, kdy byla vytištěna první kniha

Gutenbergova bible byla první vytištěnou knihou, jež byla vydána v Mohuči roku 1454. Jejími vydavateli byli Johann Gutenberg, Johann Fust a Peter Schoeffer. S tiskem bible začali pravděpodobně již v roce1452. Jedná se o první knihu, která byla vytištěna pomocí knihtiskařského stroje. Dnes je známo celkem 51 jejích kopií, z nichž 12 bylo vytištěno na pergamenu a 39 na papír. Dvacet kopií se dochovalo ve výborném stavu. Jednalo se o takzvaný prvotisk - inkunábul. Některé verze mají na stránce 42 řádků a jiné mají 36 řádků, obě však byly psány latinsky. Tzv. 42řádková bible o 1282 stranách byla vytištěna v nákladu 180 exemplářů, z toho 30 luxusnějších na pergamenu, ostatní na papíru. Ač jde o první velké dílo knihtisku, je technicky dokonalé, s harmonickou sazbou, zarovnanými pravými okraji sloupců a stejnoměrně sytou černí tisku. V Britské knihovně se nachází ve dvou exemplářích, jednom na papíru a jednom na pergamenu. Další kopie se nachází například v americké Knihovně Kongresu. Až do počátku 19. století byl jeden z dochovaných exemplářů na pergamenu součástí empírové knihovny v Nostickém paláci na Malé Straně, kde dnes sídlí Ministerstvo kultury ČR. Za nejasných okolností se tehdy ztratil a dnes jej drží Huntington Library v kalifornském San Marinu, kterou založil železniční magnát a sběratel Henry E. Huntington.

Gutenberg se narodil v mohučské patricijské rodině Gensfleischů, své známější příjmení převzal z názvu rodového sídla – dvora Zum Gutenberg. Pověst rozšířená v 18. a 19. století v českých zemích o jeho kutnohorském původu, nemá reálný základ. V mládí snad studoval na univerzitě v Erfurtu (1419–1420), po roce 1428 pak opustil Mohuč (kde vypukly sociální nepokoje) a pobíval nejspíše ve Štrasburku. Gutenberg byl zlatníkem a brusičem drahokamů a zrcadel. Nejspíše zkušenost s puncovními razidly a pečetními typáři ho přivedla k myšlence odlévání písmen z kovu. Je možné, že k prvním pokusům přistoupil už koncem 30. let 15. století. Zda to bylo ještě ve Štrasburku nebo v Mohuči, kam se vrátil roku 1448 není známo. První dochované tisky totiž pocházejí až z doby jeho mohučského působení. Po roce 1450 začal Gutenberg pracovat na svém nejznámějším díle – tištěné latinské bibli. Prostředky k vybavení dílny si opakovaně půjčil u mohučského obchodníka Johanna Fusta, který si je musel také vypůjčit. Za půjčku se Gutenberg zaručil zařízením tiskárny i knihami. Roku 1455 zažaloval Fust Gutenberga, že prostředky určené na tisk bible použil k jiným účelům a kromě toho neplatil úroky. Gutenberg spor prohrál a k umoření dluhu mu byla tiskárna i s částí nákladu knih zabavena. Nový majitel Johann Fust ustanovil jejím vedoucím Gutenbergova tovaryše Petra Schoffera a společně vydali ještě mnoho knih. Roku 1465 Gutenberga zaopatřil mohučský arcibiskup Adolf II. Nasavský přijetím ke svému dvoru. Tři roky poté, snad 3. února 1468 Johannes Gutenberg zemřel. Jeho hrob je od konce 16. století neznámý, protože roku 1577 převzali františkánský kostel jezuité a po zrušení jezuitského řádu byl kostel postupně proměněn v lazaret, skladiště a roku 1833 zbořen.

Knihtisk je způsob mechanického rozmnožování textu nebo obrazu vytvářející stejné kopie tiskem z výšky. Počátky jeho masového používání k tisku knih spadají na přelom let 1449-1452 a jsou spojeny s osobou Johana Gutenberga. Vynález spočíval ve zdokonalení procesu sazby skládané ze sériově odlévaných tiskařských liter. Po polovině 15. století se knihtisk rychle rozšířil po Evropě a následně docelého světa. Tisky do roku 1500 se nazývají inkunábule.

Johannes Gutenberg měl mnoho přímých i nepřímých předchůdců, a to jak v Evropě, tak v Asii. Za nejstaršího předchůdce knihtisku lze považovat nejrůznější pečetidla a razítka, jakožto první nástroje pro opakované „psaní“ stejné značky, slova či věty. Z území Mezopotámie, na němž působily kultury sumerská, asyrská a babylonská, se dochovaly známky tiskařské, či spíše razičské činnosti v podobě malých kamenných válečků, kterými se pečetily ještě nevypálené hliněné destičky. Ty pocházejí z doby asi 3000 let př. n. l., stejně jako cihly s tištěnými nápisy ze stejné oblasti. Poměrně známý je tzv. Disk z Faistu z období okolo roku 1600 př. n. l. Je to hliněný kotouč, nalezený roku 1908 na Krétě v paláci ve Faistu, nesoucí na sobě nápis v hieroglyfickém písmu provedený jednotlivými razidly. Význam textu či textů na disku nebyl dosud rozluštěn. 

Tisk z výšky se patrně poprvé objevil v Číně, kde první deskové tisky vznikly v 9. století. Od 11. století se údajně užívaly i pohyblivé litery. Za jejich vynálezce bývá považován čínský kovář Pi-Sheng. Ten používal ručně vyráběných liter z pálené hlíny, které vysázel na kovovou desku a slepil je voskovým tmelem. Po vyhotovení otisku se deska nahřála, tím tmel povolil a písmena povolila. Poté bylo možno sestavit jiný text a tisknout znovu. Ovšem nedochovaly se ani hliněné litery, ani žádný takto provedený tisk. V Korei byly vynalezeny trvanlivější litery, do kterých se písmo vyřezávalo negativně. Tímto způsobem vznikl v roce 1234 soubor zákonů Sandem Remum, jejž považujeme za nejstarší knihu tištěnou pohyblivými literami. Nejstarší dochovaný tisk (Kniha Čikči) vznikl v období Dynastie Korjo v červenci roku 1377. Kovové litery z mosazi se však ryly jednotlivě, nepoužíval se tiskařský lis a technika se nerozšířila, možná proto, že nebyla dostatečně rychlá a na druhé straně nebyla po ní poptávka. Tisklo se dále z dřevěných desek a moderní knihtisk se tak i do východní Asie rozšířil až v 19. století z Evropy. Do Evropy razítkový tisk moc nepronikl. V klášteře Prüfening u Řezna lze vidět asi nejstarší ukázku této techniky na území Evropy, je zde nápis z roku 1119 pořízený pro zasvěcení kostela svatému Jiří. Nápis byl vytlačen do hliněné desky jednotlivými písmenovými razidly nejspíše z tvrdého dřeva. Další dřevěná razítka jsou z 2. poloviny 13. století z anglických kostelů v Birminghamu, Oxfordu a Surrey, kde jimi byly pořízeny sakrální nápisy. Razítka se vzácně užívala také k tisku iniciál v některých francouzských rukopisech 13. století.

Dalším předchůdcem a inspirací ke knihtisku byly otisky dřevořezů užívané původně ke zdobení látek (zejména tapet). Deskové či blokové tisky se v Evropě rozšířily ve 14. a 15. století, zejména pro tisk obrázků a jednotlivých listů. Nejznámějšími zástupci této produkce jsou hrací karty a tzv. svaté obrázky. Tisková forma pro celý list nebo stránku byla vyryta do zpravidla dřevěné desky. Tato metoda byla však kvůli jednorázovému využití drahých štočků velmi pracná a nákladná. V Číně, kde byl papír znám již od přelomu 1. a 2. století, bylo mechanické rozmnožování obrazu a textu používáno podstatně dříve. Základy deskotisku zde byly položeny již na konci 6. století. Odtud se tato technologie rozšířila do Japonska (8. století) a Koreje (10. století). Dodnes existuje několik exemplářů buddhistického kánonu Dharani-charms, vytištěného v letech 764–770 v Japonsku na papírové svitky, prý v počtu asi milionu kusů a rozesílán všem klášterům a svatyním v zemi. Tyto svitky jsou uznávány za nejstarší tištěné knihy světa. Nejstarším zachovaným evropským dřevořezovým štočkem je tzv. Le Bois Protat z období mezi lety 1370 a 1380, který sloužil k dekoraci látek. Je 60 cm vysoký a 23 cm široký a zobrazuje tři bojovníky. Pomocí tisku na látku je zhotovena i tapeta ze Sitten z druhé poloviny 14. století. Od tisku na látku k tisku na papír již nebylo daleko. Takto vznikaly zejména již zmíněné hrací karty a devoční grafika. Z datovaných dřevořezů tohoto typu známe bruselskou Madonu z roku 1418 a postavu sv. Kryštofa z roku 1423. Odtud je již jen krůček (spíše hypotetický, vytvořený pořádáním historie) k deskotisku. Tyto tisky byly vzácně spojovány do ucelené formy, kterou nazýváme bloková kniha. Blokovou knihu můžeme vnímat jako přechodové stadium mezi iluminovaným rukopisem a prvotiskem tištěným již novou tiskovou metodou pohyblivých liter. Jsou nám známy i starší typy blokových knih, u nichž byl text na vyhotovený obrazový tisk dopisován ručně.

Pro Gutenberga, který byl vyučen ve zlatnictví, kde se naučil jak rytí do kovu, tak také odlévání, mohly být velmi inspirativní nápisy ražené na vazbách knih, které označovaly jejich obsah, udávaly letopočet či jiné informace. Nápisy do vazeb knih razil patrně jako první (nemáme žádné starší doklady této činnosti) Gutenbergův současník norimberský dominikán Conrad Forster z Ansbachu, a to již ve 30. letech 15. století. Johannes Gutenberg nebyl jediným, kdo se zabýval myšlenkou tisku ze sazby skládané z oddělených písmen. Pokud se ale pro jejich výrobu používalo dřevo, odolnost materiálu nebyla velká, kdežto rytí jednotlivých písmen z kovu bylo pracné a nákladné.

Nejdůležitější z Gutenbergových inovací byl vynález písmolijectví, který umožňoval sériovou výrobu tvarově shodných tiskařských liter. Písmorytec nejprve vyryl zrcadlově obrácený obraz písmene (patrici), která byla následně použita jako razidlo. Otiskem do měkčího kovu vznikla forma - matrice. Matrice se vložila do licího strojku a zalila roztavenou liteřinou (slitinou cínu, olova a antimonu), což je patrně také Gutenbergův vynález. Odlité litery byly otočeným obrazem písmena. Základna (tělo) litery sloužila nejen jako podložka pro písmeno, ale svými rozměry určovala i rozestupy mezi písmeny v řádku. Stejná písmová výška umožňovala řazení různých písmen do jednotné sazby. Každá tisková strana byla sestavována do dřevěné sazebnice, která určovala přesné řádkování i místa pro mezery a ilustrace. Stránky se sestavily do archu a na sazbu se nanesla koženými tampony tiskařská čerň, Gutenbergem nově vyráběná ze sazí a lněné fermeže. Pomocí upraveného lisu na víno se pak dal vytisknout celý arch najednou místo dřívějšího ručního přitlačování hladítky. Gutenbergem vynalezený postup se používal bez výrazných změn až do konce 18. století.

Hlavní význam knihtisku spočívá v rozšíření písemné kultury mezi širší vrstvy obyvatelstva. Knihy vydané v mnoha tištěných exemplářích byly daleko dostupnější a lépe odolaly hrozbě úplného zániku než unikátní rukopisy. Vytváření identických kopií mělo i velký normotvorný význam. Díky knihtisku například došlo ke sjednocení liturgických textů, zásadní roli hrál knihtisk i při utváření závazných jazykových pravidel. Nové překlady Bible Martina Luthera nebo Bible kralické se staly základem spisovného německého a českého jazyka.

V 1. polovině 16. století se knihtisk stal zásadním médiem, které ovlivnilo rozmach reformačních hnutí. Knihtisk umožnil masovou produkci, kdy jedné knihy mohly být najednou vytištěny statisíce exemplářů. Např. jen dílna Hanse Luffta, tiskaře ve Wittenbergu, vytiskla mezi lety 1534 a 1574 více než 100 000 výtisků Lutherovy bible. Nakladatelsko-autorské vazby vytvářené kolem tiskařských dílen významně působily při utváření individuálně chápaného moderního autorství. Množství tiskáren způsobilo také pokles ceny knih a vznik a rozvoj skutečného knižního trhu.

Určení přesného data vzniku u nejstarších prvotisků bývá velice obtížné. Nakladatelské údaje u knih totiž zpočátku nebyly pravidlem, mnohdy se zachoval pouhý zlomek díla. Proto se na datování prvních tisků často usuzuje srovnávacím m tiskového písma, filigránu, obsahovou a jazykovou analýzou textu nebo na základě archivních pramenů. Zpočátku byl vynález výrobním tajemstvím dílny vynálezce knihtisku Johannese Gutenberga. Poté, co Gutenberg prohrál soudní spor s Johannem Fustem a byla mu v exekuci zabavena dílna, rozešla se část jeho učňů do světa. V letech 1458/9 se usadili v Bambegu z kterého se v roce 1460 přesídlili do Štrasburku. Z Německa se poté knihtisk rozšířil do Rakouska, Itálie, Francie, Švýcarska, Španělska, Anglie, Maďarska, Dánska a v roce 1486 na Moravu. Za nejstarší knihu vytištěnou v Čechách se dlouho pokládala "Kronika Trojánská", vytištěná neznámým tiskařem v Plzni a datovaná rokem 1468. Později se však objevil rukopis s datem 1468, který byl přesnou předlohou pro tisk, a je tedy možné, že i datum bylo z něho mechanicky převzato. Kromě toho není rok 1468 vzhledem k šíření knihtisku po Evropě příliš pravděpodobný. Knihtisk se zřejmě do Čech rozšířil v polovině 70. let 15. století, pravděpodobně přímo z Bamberku. Před rokem 1500 se dáletisklo na území Švédska, Chorvatska a Černé hory. Německý tiskař v portugalských službách tiskl roku 1494 dokonce na ostrovech Sao Tomé v Africe. 

Roku 1500 existovalo už 1100 dílen ve více než 250 městech, převážně v Itálii (80), Německu (50), Francii (40) a Španělsku (30). Šíření knihtisku záviselo na ekonomické vyspělosti jednotlivých lokalit, dostupnosti surovin a existenci movitých objednavatelů (biskupské a panovnické dvory, univerzity, kapituly). V 16. století byl knihtisk zaveden v Rumunsku, Řecku, Bosně, Litvě, Islandu, Srbsku, Rusku, Mexiku, Indii a Japonsku. Židé začali tisknout hebrejskými typy ve Španělsku, Řecku a Turecku a v roce 1525 také v Praze. Tisk slovanskými literami (hlaholicí a cyrilicí) vznikl koncem 15. století na Balkáně, od roku 1517 tiskl František Skorina cyrilskými literami také v Praze. V 17. století se knihtisk rozšířil například do Severní Ameriky, Finska nebo Norska. V islámských zemích byl knihtisk přísně zakázán až do roku 1729, s výjimkou židovských a křesťanských knih. Bulharsko či Austrálie naopak datují první tištěné knihy až od 19.století.

Se šířením gramotnosti v-znikla v 19. století nová poptávka po levnějších knihách a tiskovinách. Důležitým pokrokem bylo zavedení strojní výroby papíru v "nekonečném" pásu, od poloviny 19. století ze dřeva, vynálezy lepších tiskařských lisů (rychlolisy, rotační tisk) a postupně i nových technik tisku z hloubky (hlubotisk) a z plochy (litografie, ofset). Ve druhé polovině 19. století začal masový tisk novin na rotačních strojích a od poloviny 20. století začal ofset vytlačovat tisk z výšky i v tisku knih, časopisů a novin. Koncem 20. století se masově rozšířila ftosazba a barevný ofsetový tisk, který je dnes nejběžnější tiskovou technikou.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli