3. 5. - Den, kdy se narodila Věra Čáslavská

Věra Čáslavská, narozená 3. května roku 1942 v Praze, byla československá sportovní gymnastka, trenérka a významná sportovní funkcionářka, držitelka 140 medailí, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990 - 1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995 - 2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru.

Původ, dětství a začátek kariéry

Její otec byl majitel obchodu s lahůdkami a maminka byla v domácnosti a kromě Věry vychovávala ještě starší dcery Hanu a Evu. Už odmalička si Věra raději kopala s míčem, než aby si hrála s panenkami. Pohyb byl její život a ve čtyřech letech se začala věnovat baletu a od 7 let bruslení, načež rovnou vyhrála dorostenecký přebor hlavního města Prahy. Následně bruslila před publikem o přestávkách ligových hokejových zápasů, než se v roce 1957 setkala před svými patnáctými narozeninami s Evou Bosákovou a začala pod ní trénovat gymnastiku. Ještě v témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek.

Hvězdná kariéra a neporazitelnost

Již v roce 1958 získala na Mistrovství světa v Moskvě stříbrnou medaili v soutěži družstev a ve víceboji jednotlivců skončila osmá. Na mistrovství Československa obsadila druhé místo za Bosákovou, ale už o rok později na mistrovství Evropy získala zlato na kladině a stříbro na přeskoku. Na své první olympiádě v roce 1960 získala stříbrnou medaili v soutěži družstev a 2 roky později při domácím mistrovství světa vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá, v prostných třetí a s československým družstvem získala stříbrnou medaili.

Na Letních olympijských hrách v Tokiu v roce 1964 získala zlatou medaili ve víceboji jednotlivců, v přeskoku a na kladině a stříbrnou medaili v soutěži družstev. Na následujícím mistrovství Evropy potvrdila dominanci, když získala pět zlatých medailí na bradlech, kladině, prostné, přeskoku a víceboji. V roce 1966 v Dortmundu zvítězila ve víceboji jednotlivců a v přeskoku, dále získala stříbrnou medaili na kladině a v prostných a zlatou medaili v soutěži družstev. V roce 1967 pak na mistrovství Evropy zvítězila ve všech disciplínách a o rok později na Letních olympijských hrách v Mexiku získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech a zároveň ukončila svou sportovní kariéru. 

Během slavnostního ceremoniálu předání medailí gesty protestovala proti okupaci Československa, když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí a během slavnostního hraní sovětské hymny otočila hlavu od soupeřky směrem do země. V témže roce byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa a společně s Larise Latyninovou je jediná, jenž dokázala získat zlatou medaili ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách.

Další ocenění: 

-1964, 1966, 1967, 1968 – Sportovec roku,
-1968 - sportovkyně světa, druhá nejznámější žena světa,
-1989 - Cena Pierra de Coubertina, udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO,
-1991 - uvedena do Dvorany slávy v New Yorku,
-1991 - Olympijský řád, udělen Mezinárodním olympijským výborem,
-1995 - Státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, udělil prezident České republiky Václav Havel,
-2010 - Japonský Řád vycházejícího slunce, předal japonský velvyslanec v České republice Čikahito Harada v pražské rezidenci.
-2016 - cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě.

Po skončení kariéry

Počátkem 70. let byla za své postoje v roce 1968 vyloučena z řad tělovýchovné organizace a nějaký čas se živila jako uklízečka. Poté však vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1974 se věnovala trénování. Vychovávala mladé adeptky sportovní gymnastiky nejen v Praze, ale během let 1979 – 81 i v místě svého největšího triumfu, v Mexiku. Čáslavská byla během a po sametové revoluci váženou osobností a dostala nabídku na místo primátorky hlavního města nebo velvyslankyně v Japonsku, ale přijala až v roce 1990 místo poradkyně prezidenta Václava Havla. Stala se také předsedkyní Československého a poté Českého olympijského výboru. Po tragédii v roce 1993 (viz níže) jí došla životní energie a následujících deset let se téměř s nikým nestýkala a nikde nevystupovala. S depresemi se léčila v psychiatrické léčebně v Bohnicích, k nimž se přidala i závislost na lécích na spaní. Problémy však dokázala překonat a v roce 2007 se začala Čáslavská s ohromným elánem vracet mezi lidi a začala pomáhat českým sportovcům. 

Věnovala se také politickému dění a v prezidentských volbách v roce 2013 aktivně podpořila Karla Schwarzenberga, naopak hlasitě protestovala proti Miloši Zemanovi a Janu Fischerovi kvůli jejich bývalému členství v KSČ. V září roku 2015 napsala otevřený vzkaz adresovaný české veřejnosti, v němž apelovala na solidaritu a pomoc těm, kteří prchají před válkou během uprchlické krize.

Osobní život

V roce 1968 v průběhu olympiády v Mexiku se vdala za českého reprezentačního běžce Josefa Odložila se kterým má dceru Radku a syna Martina, ale manželství se posléze rozpadlo. V srpnu 1993 ji potkala životní tragédie, když její bývalý manžel Josef Odložil zemřel na diskotéce po potyčce se synem Martinem. Syn byl po dlouhém procesu a mediální kampani odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky, ale v roce 1997 byl osvobozen milostí Václava Havla. Martin se z tragédie nikdy nevzpamatoval a odstěhoval se z České republiky do ciziny. Věra v létě roku 2015 onemocněla rakovinou slinivky a 30. srpna o rok později na následky vleklé nemoci v 74 letech zemřela.