Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
Po-Pá 10:00-18:00
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Novinky
03.12.2021
Možnosti platby
Rozšířili jsme síť partnerských platebních společností a nově můžete kromě stávajících možnosti platby Dobírkou, Převodem na účet, Platbu kartou, Onli... číst celé
Zobrazit všechny novinky
Blog
5. 5. - Den, kdy se narodil Marek Vašut
05.05.2022 Významné dny
5. 5. - Den, kdy se narodil Marek Vašut
5. května roku 1960 se narodil herec Marek Vašut číst celé
3. 5. - Den, kdy se narodila Věra Čáslavská
03.05.2022 Významné dny
3. 5. - Den, kdy se narodila Věra Čáslavská
3. května roku 1942 se narodila gymnastka Věra Čáslavská číst celé
2. 5. - Den, kdy se narodil Dwayne Johnson
02.05.2022 Významné dny
2. 5. - Den, kdy se narodil Dwayne Johnson
2. května se narodil herec Dwayne Johnson číst celé
Zobrazit všechny články
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Naše zboží - blog
  3. Významné dny
  4. 28. 3. - Den, kdy se narodil Zdeněk Svěrák
28.03.2022
Významné dny

28. 3. - Den, kdy se narodil Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák, narozený 28. března roku 1936 v Praze, je český dramatik, scénarista, herec, autor písňových textů a spisovatel.

Původ, dětství a vzdělání

Jeho otec byl vyučený zámečník a pracovník rozvodných energetických závodů František Svěrák a matka Růžena rozená Synková byla ženou v domácnosti. Zdeněk byl druhým dítětem manželů, ale bohužel první dítě, také Zdeněk, zemřel již ve svých 5ti letech na sepsi a tak rodiče o Zdeňka úzkostlivě dbali, aby se mu nic nestalo. Posléze "dostal" Zdeněk ještě sestřičku Boženu. V dětství se Zdeněk chtěl stát řidičem pekařského auta, posléze prezidentem nebo průvodčím. Byl velmi aktivní a podle rad z časopisů zkoušel také chovat holuby a včely, učil se také hrát na housle a tahací pianovou harmoniku, ale moc mu to nešlo. Rád také četl a jeho oblíbenými autory byly Alois Jirásek, Karel Čapek, Jan Neruda nebo Fráňa Šrámek.

Po absolvování základní školy pokračoval dále na gymnáziu v pražské Kodaňské ulic,i kde začal Svěrák psát první humorné povídky pod pseudonymem "Tornillo", jimiž bavil své spolužáky, neboť zjistil, že mu dělá radost, když se lidé smějí a jedna z prvních básní se jmenovala "Pětačtyřicet minut v husí kůži" o jeho učiteli matematiky. Poté se přihlasil na přání otce na Elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení, ale po úspěchu jeho vystoupení v Kulturním domě Brigádníků s přednesem básně "Balada rajská" a po souhlasu rodičů začal v roce 1954 studovat na Vysoké škole pedagogické obor český jazyk a literatůra, kde vydával školní časopis "Hříbě" a hrával v ochotnickém souboru "Dramatický soubor vysoké školy pedagogické", který režíroval Ladislav Smoljak.

Práce a prvotní tvorba

Zdeněk nejprve učil na základních školách v Měcholupech i v Žatci a poté také na žateckém gymnáziu, kde ovlivněn univerzitními profesory vstoupil roku 1961 do Komunistické strany Československa. Během tohoto období psal písně pod pseudonymem Emil Synek. O rok později nastoupil do armádní redakce Československého rozhlasu a napsal 3 rozhlasové povídky "Tři auta, Tiché šlapací království" a "Krápník a Františka". Později začal jako součást cyklu "Večer po neděli" vysílat s Ladislavem Smoljakem přenosy z imaginární vinárny "U Pavouka", ve které se také poprvé objevila postava Járy Cimrmana. Po vpádu armády pěti státu v roce 1968 vystoupil z komunistické strany a odešel z rozhlasu.  

Divadlo Járy Cimrmana

V roce 1967 se stal spoluzakladatelem "Divadla Járy Cimrmana", které jako první uvedlo jeho hru "Akt". Poté následovali další hry, které psal společně s Ladislavem Smoljakem jako "Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909, Blaník, Záskok, Švěstka, Afrika" a "České nebe". V roce 1968 začal spolupracovat také s Jaroslavem Uhlířem a jejich prvním dílem bylo "Strašidýlko Emílek".

Mimoto napsal také hry pro děti "Všechno máme schovaný" nebo "Hrachová polévka z pytlíku".

Filmový scénárista

V roce 1972 napsal svůj první filmový scénář "Příliš krásná dívka" a o rok později spolu se Smoljakem scénař k filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje!", kde si oba i zahráli. Následně napsal scénáře k filmům "Kdo hledá zlaté dno, Muž, který se spustil" nebo "Dveře". Na mnoha scénářích spolupracoval se Smoljakem jako na filmech "Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk, Trhák, Jára Cimrman ležící, spící, Inzerát, Rozpuštěný a vypuštěný" nebo "Nejistá sezóna". Napsal také scénáře k filmům "Ať žijí duchové, Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Co je vám, doktore?, Vesničko má středisková, Případ Platfus, Narostl mu hřebínek, Utopím si ho sám, Obecná škola, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, Akumulátor 1, Kolja, Chlípník, Dvě z policejní brašny, Lotrando a Zubejda, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Tři bratři, Po strništi bos" a večerníček "Radovanovy radovánky".

Filmový herec

V roce 1968 si také poprvé zahrál ve filmu jako herec a to ve snímku "Zločin v šantánu" a o rok později ve filmu "Skřivánci na niti". V následujících letech si zahrál ve filmech "Pane, vy jste vdova!, Lucie a zázraky, 30 panen a Pythagoras, Jáchyme hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero, Kulový blesk, Brontosaurus, Kam nikdo nesmí, Vrchní, prchni!, Trhák, Kalamita, Jako zajíci, V podstatě jsme normální, Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Karty, Jára Cimrman ležící, spící, Inzerát, Tři veteráni, Slavnosti sněženek, Rozpuštěný a vypuštěný, Co je vám, doktore?, Jak básnici přicházejí o iluze, Vesničko má středisková, Jako jed, Rohy, Nejistá sezóna, Narostl mu hřebínek, Tvrdý chleba, Obecná škola, Akumulátor 1, Kolja, Lotrando a Zubejda, Talár a ptačí zob, Tatínek, Vratné lahve, Kuky se vrací, Tři bratři, Po strništi bos" a prozatím v posledním filmu "Moje svoboda".

Písně

V roce 1973 napsal píseň pro Jiřího Schelingera "Holubí dům", která se v roce 2000 umístila na 3. místě v anketě "Hit století" nebo také písně pro Ivana Mládka jako "Láďa jede na lodi, Mravenci v kredenci, Švadlenka Madlenka" nebo "Dívka s modrou matrací".

Další činnosti

Roku 1994 spoluzaložil Zdeněk Svěrák se Svazem paraplegiků České republiky a Olgou Havlovou "Centrum informací a pomoci Paraple", jenž pomáhá lidem, kteří ochrnuli následkem poškození míchy vlivem úrazu a nebo vinou onemocnění během jejich života. V roce 2008 vydal knižně soubor povídek s názvem "Povídky", které o rok později vydal také mluvené na CD a v roce 2011 další sbírku povídek "Nové povídky" a poté také sbírky "Po strništi bos" a "Filmové příběhy". Od roku 2011 je Svěrák jedním z ambasadorů projektu "Čtení pomáhá", který se snaží o podporu dětské četby a současně též charitativně pomáhá potřebným.

Ocenění

Je trojnásobným nositelem ceny čtenářů "Magnesia Litera" za díla "Jaké je to asi v Čudu, Nové povídky" a "Po strništi bos" a stejně tak třikrát vyhrál v anketě "Český bestseller". Za filmovou produkci získal dvakrát "Českého lva" za scénář k filmům "Kolja" a "Vratné lahve" a třetího lva za mimořádný přínos české kinematografii. Jeho snímky "Vesničko má středisková" a "Obecná škola" také získali nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, ale sošku nakonec nezískali. Snímek "Kolja" však získal jak Českého Lva, Zlatý glóbus tak i Oscara.

Roku 2014 navíc převzal Zdeněk Svěrák dvojnásobnou platinovou desku Supraphonu, která byla udělena za více než 10 tisíc prodaných nosičů s nahrávkami Svěrákových knih "Povídky" a "Nové povídky". V roce 1999 mu udělil Václav Havel medaili Za zásluhy za vynikající umělecké výsledky.

Osobní život

Již během studií na vysoké škole poznal svoji budoucí manželku Boženu Němečkovou s níž se v roce 1959 oženil a mají spolu dvě děti a to starší dceru Hanku a mladší Katku.
 
Zajímavosti
 
V roce 2013 hrál Zdeněk Svěrák pod vedením Libora Peška ve Smetanově síni pražského Obecního domu na koncertě na violoncello.
 
V roce 2007 zvolili čtenáři internetového portálu Novinky.cz film "Vesničko má středisková" za nejlepší českou komedii.
 
Svěrák na nátlak kolegů podepsal Antichartu, ale po sametové revoluci se za podpis veřejně omluvil.
Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Štítky