25. 2. - Den, kdy se narodil spisovatel Karl May

Karl Friedrich May, píšící pod jménem Karl May a v českém prostředí uváděný běžně jako Karel May, narozený 25. února roku 1842 ve městě Ernstthal u Saské Kamenine, byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů a povídek z exotických krajů. Obliba jeho díla dostala nový impuls v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno sedmnáct výpravných filmů.

Mayovo dílo se vyznačuje výrazným humanismem a pacifismem, vyzdvihuje a oslavuje spětí s přírodou, mír a rovnost lidí všech ras a vyznání. Jeho kladní hrdinové sahají k násilí jen v krajních případech a vždy se snaží vyhnout zabíjení. Knihám i přes seriózní dramatické linky nechybí humor a jistá míra nadsázky a mnohé jeho dialogy mají komediální charakter.

Původ, dětství a vzdělání

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v saském Podkrušnohoří. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti tedy vychovávala babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatkem vitaminu A a D a špatných hygienických podmínek po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí až do svých pěti let, kdy mu lékaři navrátily zrak. Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Walswnburgu, který úspěšně dokončil o 4 roky později.

Vězení, první povídky a zaměstnání

Po studiích nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale zakrátko byl propuštěn, když jej údajně přistihl domácí, jak při hodině klavíru políbil jeho ženu. Poté přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Po nástupu do vězení v dnešním Chemnitzu v září roku 1862 se díky těmto událostem nervově zhroutil a po propuštění spáchal několik drobounkých přestupků, načež byl v roce 1865 odsouzen ke čtyřem letům nucených prací a uvězněn ve Zwickau. Po propuštění ještě před uplynutím trestu za dobré chování se vrátil do Ernstthalu, kde se po zjištění, že zemřela jeho babička znova zhroutil a po dalších sériích drobných krádeží byl jako recividista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim, kde začal psát a posílat první povídky do různých časopisů.

Po propuštění mu bylo nabídnuto místo redaktora a tak se roku 1875 přestěhoval do Drážďan, kde publikoval své povídky a humoresky. Následně napsal povídku "Old Firehand", doupravil román "Kniha lásky" a napsal svůj první větší román "Poslední cesty obou Quitzowů". V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku "Frohe Stunden", kde na pokračování vycházely jeho romány "Zajati na moři"a "Zalesák".

Stálá tvorba a "Mayovky"

Od roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování nejprve v časopisech a poté knižně pod názvem "Sebrané cestovní romány Karla Maye" a později jako "Sebrané příběhy z cest Karla Maye". O dva roky později začaly vycházet romány s hlavním hrdinou jménem "Kara ben Nemsí" a v letech 1897 - 1898 pobýval v Ústí nad Labem, kde napsal román Vánoce. Během své tvorby tvrdil, že se skutečně jedná o příběhy z cest, které podnikl a v roce 1896 koupil u Drážďan dům, který nazval "Villa Shatterhand". Na první skutečně doloženou cestu se však vydal až v roce 1899 do Orientu, jenž mu zabrala 15 měsíců a zjistil, že se skutečnost velmi lišila od jeho literárních představ a po této cestě napsal více realistické romány jako "A mír na Zemi" a "V říši stříbrného lva". Přes mediální štvanici po zbytek jeho života kvůli vydaným dřívějším románům a neustálým soudním tahanicím dokázal napsat čtvrtý díl románu "Vinnetou" a autobiografii "Můj život a mé cíle". V roce 1908 pak podnikl cestu do Ameriky během níž napsal romány jako "Žezlo a kladivo, Ostrov šperků, Syn lovce medvědů, Červenomodrý metuzalém, Karavana otroků, Divokým Kurdistánem, Odkaz Inky, Zemí Škipetarů, Satan a Jidáš" a mnoho dalších, tak jako nespočet povídek.

Filmy podle předlohy Karla Maye

Již 8 let po smrti Maye byly natočeny 3 němé filmy o orientálních dobrodružstvích Kara ben Nemsího. Podle některých znalců šlo o nejlepší mayovské filmy, protože byly zaměřeny i na méně známou stranu Mayova díla - tu filozofickou. Bohužel ani jeden ze snímků "Na troskách ráje, Karavana smrti" a "Uctívači ďábla" se nedochoval. V roce 1935 byl natočen film "Pouští", ale protože nevyhovoval nacistům, skončil v archivech. O dalších 13 let později byl natočen film "Rudý gentleman" a poté "Karavana otroků" a "Babylónský lev". V roce 1962 byl však natočen snímek "Poklad na Stříbrném jezeře", který odstartoval veleúspěšnou sérii dalších šestnácti snímků a vůbec nevadilo, že Vinnetou byl Francouz, Old Shatterhand Američan a Indiáni, stejně jako scenérie Divokého západu, z Jugoslávie. Všechny tyto filmy byly natočeny během sedmi let a i nadále se stále promítají v kinech, uvádí je televize a jsou k dostání i v našich videodistribučních sítích.

Osobní život

V roce 1880 se oženil s Emmou Linou Pollmerovou, se kterou se ale v roce 1903 rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plohnovou. V prosinci roku 1911 definitivně vyhrál všechny své soudní spory, ale v důsledku vysílení, prodělanému zápalu plic a pomalé otravě těžkými kovy z olověných vodních trubek 30. března roku 1912 zemžel.

Zajímavosti

1. V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatelství "Karl-May-Verlag", dnes sídlíci v Bambergu, které dodnes vydává "Sebrané spisy Karla Maye".

2. V roce 1928 bylo v jeho "Ville Shatterhand" zřízeno muzeum, které existuje dodnes.

3. V roce 1969 vznikla společnost "Karl-May-Gesellschaft", která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a propagací jeho prací.

4. Na podzim roku 2006 byla v Sokolově odhalena jeho pamětní deska, neboť zde dvakrát přenocoval a v roce 2013 pak v Jáchymově, kde se v roce 1911 léčil ve světově prvních radonových lázní, které se tehdy nacházely v domě pekaře Kühna.