Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
Po-Pá 10:00-18:00
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Novinky
03.12.2021
Možnosti platby
Rozšířili jsme síť partnerských platebních společností a nově můžete kromě stávajících možnosti platby Dobírkou, Převodem na účet, Platbu kartou, Onli... číst celé
Zobrazit všechny novinky
Blog
6. 6. - Den, kdy se narodil Alexandr Sergejevič Puškin
06.06.2022 Významné dny
6. 6. - Den, kdy se narodil Alexandr Sergejevič Puškin
6. června roku 1799 se narodil Alexandr Sergejevič Puškin číst celé
4. 6. - Den, kdy se narodila Angelina Jolie
04.06.2022 Významné dny
4. 6. - Den, kdy se narodila Angelina Jolie
4. června roku 1975 se narodila herečka Angelina Jolie číst celé
3. 6. - Den, kdy se narodil Jiří Langmajer
03.06.2022 Významné dny
3. 6. - Den, kdy se narodil Jiří Langmajer
3. června roku 1966 se narodil herec Jiří Langmajer číst celé
Zobrazit všechny články
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Naše zboží - blog
  3. Významné dny
  4. 21.11. - Den, kdy se narodil papež Benedikt XV.

21.11. - Den, kdy se narodil papež Benedikt XV.

Benedikt XV., vlastním jménem Giacomo markýz della Chiesa narozený 21. listopadu 1854 v Pegli u Janova, byl v letech 1914 až 1922 v pořadí 258. papež Římskokatolické církve.

Původ a vzdělání

Jeho rodiče, otec Giuseppe della Chiesa a matka Giovanna Migliorati, byli šlechtického rodu Markýzů a jejich syn Giacomo byl třetí ze šesti dětí. Giacomo si přál být knězem již v mládí, ale otec z něj chtěl mít právníka. Navštěvoval tedy Janovskou univerzitu, kde ve věku 21 let získal doktorát práv. Znovu požádal otce o svolení studovat teologii a ten nakonec svolil, ale pouze pokud bude studovat v Římě. Giacomo tedy studoval teologii a poté vstoupil do kněžského semináře na Collegio Capranica v Římě.

Vysvěcení a první kroky v církvi

Vysvěcen knězem byl Giacomo 21. prosince 1878 v Lateránské bazilice. Od svého vysvěcení se věnoval diplomacii a v roce 1882 vstoupil do diplomatického sboru Svatého stolce. Prošel tak různými stupni, až dosáhl hodnosti substituta státního tajemníka. Giacomo pomáhal řešit spor mezi Německem a Španělskem, či organizoval pomoc během epidemie cholery. Dne 16. prosince 1907 byl Giacomo della Chiesa zvolen arcibiskupem boloňským a 28. května 1914 byl jmenován kardinálem. Nakonec byl 3. září 1914 překvapivě v konláve zvolen nástupcem papeže Pia X., stal se tak 258. nástupcem apoštola Petra a byl jmenován jako papež Benedikt XV..

Papež Benedikt XV.

Většině jeho pontifikátu dominovala první světová válka, která se uvádí i jako jeden z možných důvodů vcelku překvapivé papežské volby, při níž získal důvěru zkušený diplomat, který se již dlouho v evropské politice pohyboval a měl k čerstvě vzniklému konfliktu definován jasný postoj a plán k jeho řešení. Důležitou úlohu hrál jistě i fakt, že z hlediska vnitrocírkevní politiky představoval della Chiesa kompromis, mezi stylem předchozích papežů, Lva XIII. a Pia X..

Tento malý, prý poněkud zakrslý muž byl bystrého a otevřeného ducha. Po svém předchůdci zdědil církev vnitřně rozbitou bojem proti modernismu. Benedikt XV. byl politickým papežem, což se během první světové války ukázalo jako velmi dobré. Papež Benedikt XV. vyhlásil v celém válečném konfliktu neutralitu a opakovaně vyzýval k ukončení bojů a k nepoužívání některých mimořádně krutých zbraní (například bojových plynů), intervenoval kvůli masakru Arménů také u osmanského sultána Mehmeda V., což vyvolávalo rozhořčené reakce na obou stranách fronty. Několikrát se neúspěšně pokoušel zprostředkovat mír. Jeho sedmibodový mírový plán z roku 1917 byl sice odmítnut, neboť obě válčící strany jej považovaly za výhodnější pro svého protivníka, ale některé papežovy návrhy se opět objevily v mírové výzvě amerického prezidenta Wooodrowa Wilsona z ledna roku 1918. Vatikán se proto zaměřil především na humanitární akce, jako byli výměny zajatců, rozličné sbírky a vyhledávání pohřešovaných osob. Za tuto pomoc byl Benediktovi XV. postaven v roce 1921 v Istanbulu pomník.

Krom protiválečných snah pracoval na reorganizaci církevních struktur, aby odpovídaly moderní době. Ve své první encyklice odmítl, podobně jako Pius X. modernismus, který ovšem vymezil v mnohem užším smyslu, než jeho předchůdce a stejně tak i přistupoval k osobnostem nařčeným z modernismu mnohem shovívavěji. Roku 1917 nechal Benedikt XV. vydat Kodex kanonického práva, který představuje první souhrnnou kodifikaci hlavních zákonů a předpisů římskokatolické církve. Všemožně též podporoval misijní dílo ve "Třetím světě" a kladl velký důraz na výchovu kněží pocházejících z původního obyvatelstva.

Přestože jeho protiválečné kroky nebyly úspěšné, získal si díky nim Svatý stolec po válce mnohem větší respekt. Po ukončení I. světové války se mu podařilo stabilizovat dlouhodobě napjaté diplomatické vztahy s Francií a diplomatická jednání udržoval i s ostatními zeměmi. Jako mistr diplomatického jednání dosáhl po válce toho, že byly obnoveny úřední styky mezi Francií a Vatikánem. Za jeho působení se zlepšily vztahy mezi Vatikánem a Italským králostvím. Některé státy jako Německo povýšily svá Vatikánská vyslanectví na velvyslanectví a přibylo několik nových diplomatických zastupitelství u papežského dvora jako Rumunské, Řecké nebo Bulharské. Vliv papežského dvora byl tím vším neobyčejně posílen, zejména také tím, že hlava pravoslavné církve, ruský car a hlava protestantismu a německý císař, zmizely. Benedikt XV. se také snažil o navázání styků s Polskem a Ukrajinou, aby urovnal starý spor mezi katolicismem a pravoslavím, takže Vatikán by se stal hlavou křesťanské církve. Stejně tak se pokoušel o zlepšení vztahů katolické církve s Židy.

Odkaz Benedikta XV.

Benedikt XV. zemřel nečekaně v lednu 1922 na zápal plic. Přestože papež Benedikt XV. umřel jako nepříliš populární, lze říci, že dnes jej většina historické obce vnímá podstatně pozitivněji. V rámci možností, které měl, usiloval o ukončení války a zmírnění utrpení jejich obětí, podařilo se mu zásadním způsobem modernizovat jak institucionální, tak také celkovou strukturu církve, kterou se snažil vyvést z atmosféry hledání vnitřních nepřátel do kontextu misijní, aktivní tvůrkyně světové kultury. Také jeho přínos k řešení římské otázky je nesporný především v tom, že Vatikán získal takovou síť diplomatických vztahů, které již nebylo možné brát na lehkou váhu. V tomto ohledu na něj pak navázali jeho následovník – Pius XI.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Štítky