17.10. - Den, kdy se narodil Rudolf Hrušínský starší

Rudolf Hrušínský starší (vlastním jménem Rudolf Bohm), narozený 17 řijná 1920 v malém městečku Nová Včelnice, byl oblíbený český herec. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér a autor. Počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Jeho otec byl herec a dramaturg Rudolf Hrušinský nejstarší a matka Hermína Červíčková. Narodil se v jihočeském městečku Nová Včelnice, defacto ještě na jevišti, krátce po představení "Taneček panna Márinky". Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze. Studoval na gymnáziu ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stalo v roce 1935 holešovické divadlo Uranie a Burianovou Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech a do svých 25 let jich již měl za sebou sedmnáct. Nakonec natočil přes 200 snímků jakéhokoliv žánru od komedie, pohádky až po horory. V období 1940-1943, 1945-1948 a 1949-1950 působil v Divadle na Vinohradech, v letech 1950-1960 v Městských divadlech pražských. V roce 1944 napsal detektivní divadelní hru "První případ". V roce 1945 se oženil s manželkou Evou s kterou má dva syny Rudolfa a Jana. Od roku 1960 působil v Národním divadle v Praze. V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí ale i o místo pedagoga na Divadelní fakultě Akadamie muzických umění . Stejně tak přišel o významné zahraniční filmové nabídky. Měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Do filmu jej vrátil František Vláčil, který s ním natočil snímek "dým bramborové natě". Diváky udivoval svým klidem, nulovou mimikou, rozvážnými gesty a melancholickýma očima. Duševní rozpoložení postavy a nové pohnutky dokázal přetvořit jen pouhou změnou intonace svého klidného hlasu V roce 1977 podepsal Antichartu. Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum ve Středočeském kraji. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu Nezávislí poslanci Občanského fóra. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.

Získal také mnoho ocenění jako: Tirul zasloužilý umělec, Laureát Státní ceny, Zasloužilý člen Národního divadla, Národní umělec, Malé zlaté slunce, stříbrnou medaili na MFF v Sitges nebo cenu za herecký výkon na MFF v San Sebastianu.

Své vzpomínky shrnul do knížek „Muž, který trvá na svém“, „Kronika rodu Hrušínských“ a  „Eva Hrušínská vzpomíná…“ (1998). Rudolf Hrušínský st. zemřel po těžké nemoci 13. dubna 1994 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti čtyř let. V herecké tradici pokračují synové Rudolf Hrušínský mladší a Jan Hrušínsky i vnoučata Rudolf Hrušínský nejmladší  a Kristýna Hrušínská.