12. 4. - Den, kdy Terry Fox vyběhl na maratón naděje

"Přál bych si, aby si lidé uvědomili, že všechny sny jsou splnitelné, pokud se o to pokusí a pokud se budou opravdu snažit"

Běh Terryho Foxe je celosvětová sportovní událost, pořádaná na počest kanadského atleta Terryho Foxe, který onemocněl rakovinou a byla mu amputována jedna noha, jejiž cílem je vybrat finanční prostředky na boj s rakovinou.

Kdo byl Terry Fox

Terry Fox, celým jménem Terrance Stanley Fox, narozený 28. července roku 1958 ve Winnipegu, byl kanadský sportovec, humanitář a aktivista podporující výzkum nádorových onemocnění. V 8 letech se s rodinou přestěhoval do Port Coquitlam v Britské Kolumbii a jako aktivní teenager se zajímal o sport. Byl nadprůměrně soutěživý a měl neuvěřitelnou výdrž, kterou dokázal uplatnit zejména při sportovních aktivitách a ač měřil jen 150 cm propracoval se v 16ti letech do základní sestavy školního basketbalového týmu, a to jej přitom trenér přesvědčoval, že má daleko lepší předpoklady pro dálkové běhy. Chtěl se stát sportovním trenérem a zapsal se na nedalekou Univerzitu Simona Frasera.

Onemocnění rakovinou

Když mu bylo pouhých 18 let, diagnostikovali mu však sarkom kostí (rakovinu kosti) a byl nucen nechat si amputovat pravou nohu. Pobyt v nemocnici Terryho hodně poznamenal a když viděl další pacienty trpící rakovinou, mezi nimiž bylo mnoho dětí, uvažoval nad tím, proč nejde na léčbu rakoviny více peněz. Po přečtení novinového článku o Dicku Traumovi, který jako první člověk s amputovanou nohou uběhl maraton se rozhodl, že poběží přes Kanadu, aby získal peníze na výzkum rakoviny.

Začal trénovat, nejdříve po pár desítkách metrů, pak se vzdálenosti prodlužovaly, troufal si i do kopců, později se snažil běhat každý den. Jeho běh byl vlastně jakýmsi poskakováním po levé noze, kdy stabilitu jistila pravá noha s protézou. Musel přemáhat záněty okostice i bolest, kterou způsobovaly nárazy pahýlu stehenní kosti na protézu. V srpnu roku 1979 se postavil na start maratonu v Prince George, kde sice s odstupem 10-ti minut doběhl poslední, ale aplaus od diváků i ostatních účastníků mu dodali kuráž a druhý den rodině oznámil, že chce přeběhnout Kanadu od východu k západu a na cestě vybrat milion dolarů, které věnuje na podporu výzkumu rakoviny.

Rodina v čele s matkou hodně protestovali, ale neměli šanci syna zastavit a po pár dnech souhlasili, že ho v jeho úsilí budou podporovat. Mnoho dalších lidí se jej snažilo odradit, ať už ze zdravotního důvodů nebo z obav, že selže a jeho snažení nebude mít efekt, ale mladého Terryho nemohli zastavit.

Start a průběh Terryho "Běhu naděje"

Dne 12. dubna roku 1980 s protézou na pravé noze vyběhl napříč Kanadou ze St. John's za účasti jednoho televizního štábu stanice CBC a počátečním cílem vybrat na výzkum 1 000 000 dolarů a plánem uběhnout denně 42 km, tedy maratonskou vzdálenost. V červnu Terry doběhl do provincie Québec, kde mu běh ztěžovali řidiči, kteří na něho troubili, nebo ho i skoro vytlačili ze silnice a někteří si dokonce mysleli, že je stopař, a nabídli se, že ho svezou, navíc jeho běh stále unikal širší pozornosti, což jej velmi mrzelo, přesto se nevzdával.

V Montréalu již získal více pozornosti médií a veřejnosti, stejně jako v Ottavě a pomalu se začala veřejnost o tohoto mladíka zajímat. Poté, co však dorazil do Toronta, stal se mediální senzací a ulice města byly lemovány tisíci podporovatelů a dav, který se shromáždil před Toronto City Hall, čítal téměř 10 000 lidí a jeho úspěchy začaly také získávat mezinárodní pozornost. Mimo jiné s ním bylo provedeno i interview za běhu do americké TV reality show s názvem "That's Incredible!". To dodalo Terrymu optimismus a po vstupu do Port-Aux-Basques se rozhodl, že chce získat 25 000 000 dolarů – symbolicky 1 dolar za 1 obyvatele Kanady.

Dne 1. září 1980 Terry svůj běh musel přerušil na severovýchodě zátoky Thunder Bay, kvůli zhoršenému dýchání. Navštívil místní nemocnici, kde se zjistilo, že rakovina se rozšířila do plic a kvůli postupující rakovině už neběžel, ale pouze chodil a nakonec běh po nepřetržitých 143 dnech a 5 565 km ukončil. Terry neusiloval o žádný osobní nebo finanční zisk za své úsilí a ani si nezvolil tu nejrychlejší trasu, ale takovou, na níž probíhal nejzalidněnějšími oblastmi země a během svého běhu se mu podařilo vybrat 1,6 miliónu dolarů.

Po ukončení běhu

Po ukončení běhu se vrátil do Britské Kolumbie, kde se léčil a kde obdržel telegram od hoteliéra Isadore Sharpa, jenž sám krátce předtím přišel o syna kvůli rakovině, který se nabídl, že bude sponzorovat každoroční běh Maratonu naděje. Po televizním charitativním pořadu, který Terry sledoval z nemocničního lůžka, celková vybraná částka překročila 10 milionů dolarů a 2. února 1981 již bylo na kontě běhu naděje přes 24 miliónů dolarů. Krátce před jeho smrtí mu kamarádi sdělili, že jím započatý "běh naděje" bude na jeho počest přejmenovaný na "běh Terryho Foxe" a bude organizován každoročně po celé zemi.

Ještě během života byl Terry poctěn spoustou vyznamenání a zvlášť si vážil "Lou Marsh Trophy", kterou dostává nejlepší kanadský sportovec roku. Byl potěšen, že jeho běh, kdy po dobu pěti měsíců zdolal v průměru 37,5 kilometru denně, někdo ocenil i jako jedinečný sportovní výkon. Dostal se také na poštovní známky, kde kromě členů královské rodiny a generálního guvernéra smějí být lidé v Kanadě takto zvěčněni až deset let po smrti.

V červnu 1981 Terry dostal zápal plic, po kterém 27. června upadl do kómatu a následující ráno zemřel v nedožitých 23 letech. Všechny kanadské vládní budovy stáhly vlajku na půl žerdi, dokud neproběhl jeho pohřeb. Terry se stal nejmladším držitelem Řádu Kanady, nejvyššího civilního vyznamenání země a dodnes se na jeho počest běhají závody jménem "Běh Terryho Foxe" či "Běh naděje".

Odkaz Terryho Foxe a každoroční běhy 

V srpnu 1981, krátce po smrti Terryho Foxe, uspořádal kanadský podnikatel Isadore Sharp první ročník "Běhu Terryho Foxe", kterého se zúčastnilo 300 tisíc běžců a sbírka po celé Kanadě  přinesla 3,5 miliónu dolarů.

V roce 2000 se již "Běhu Terryho Foxe" zúčastnilo 1,5 miliónu lidí ve více než 52 zemích světa a výtěžek činil téměř 18 miliónu dolarů. Každým rokem se desítky tisíc dobrovolníků zúčastňují organizačních příprav tohoto maratonu naděje, který se koná na více než 6000 místech celého světa a zúčastňují se ho mimo jiné i Spojené arabské emiráty, Jižní Afrika, Bangladéš, Chile, Brazílie, Čína, Bosna, Kuba, Indie, Japonsko, Turecko, Vietnam, Singapur nebo Venezuela.

Dnes mají mladí lidé postižení osteosarkomem šanci až 80%, že budou vyléčeni, což je o polovinu větší než před čtyřmi desítkami let a to i díky 650 milionům dolarů vybraným na výzkum rakoviny na základě odkazu kanadského mladíka, který si v roce 1980 na břehu Atlantiku řekl, že člověk by se neměl nikdy vzdávat, a rozběhl se za nadějí.

Běh Terryho Foxe v České Republice

Po roce 1989 se tento běh začal konat také v České republice. V roce 1995 se běželo vedle metropole i v dalších městech a v roce 2007 to bylo již 157 běhů s téměř 60.000 lidmi nejrůznějšího věku. Patnáctý ročník v roce 2007 byl ale v Česku posledním. V pozdějších letech jej v tuzemsku nahradily podobné projekty, například Běh naděje či Běh pro život.

Když byla v roce 2004 vyhlášena anketa o nejvýznamnější osobnost Kanady, skončil na druhém místě Terry Fox.